Když tak píší i renomovaní autoři, činí tak ke své i naší škodě. Když vidíme zradu v každém standardním politickém kroku, budou nám vhodná slova i protestní energie scházet, až ke skutečné zradě dojde.
Čtěte také |
S výjimkou Václava Klause se zatím nenašel nikdo, kdo by se nad velkou koalicí nepohoršoval. A Klause nikdo nebere vážně: všichni víme, že jednak hájí své protegé, jednak a zejména obhajuje svůj mocenský pakt s Milošem Zemanem, onou tichou velkou celostátní koalici v letech 1998–2002, pro kterou Ladislav Jakl prosadil termín "opoziční smlouva".
Mám na věc úplně jiný pohled než většina kolegů. Metropolitní koalice ODS-ČSSD je nejen legálním, ale i zcela legitimním a racionálním řešením povolební situace.
Za prvé: v zastupitelstvu jsou tři strany; žádná předem unisono nevylučovala svazek s ostatními; z toho zcela logicky vyplývá, že každá ze tří možných koalic je korektním řešením – a vyjádřením většinové vůle voličů.
Za druhé: všechny strany se snaží maximalizovat svůj zisk. Z hlediska teorie her je koalice druhého s třetím tím nejracionálnějším řešením, ODS i ČSSD získávají více, než kdyby se spojily s TOP 09.
Za třetí: primátor je osoba viditelnější než leckterý ministr. Proč by ODS měla své konkurenci na pravici pomáhat tím, že místo budování své hvězdy stvoří z Tůmy megastar?
Čtěte také |
Ukradená politika
Bojím se, že dochází k nepochopení podstaty politiky. Uvedu příklad: média jsou svého druhu veřejnou službou – ale zároveň velmi tvrdým privátním byznysem. S politikou je to obdobné. Politika je správa věcí veřejných i soutěží myšlenek – ale stejně tak byla, je a bude tvrdým bojem o moc. Tvářit se, že jde o něco jiného, není idealismus, ale... neznalost.
Kritika dohody je opravdu nesmlouvavá. Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila, případně došlo k popření výsledků voleb a ukázkovému podvodu na voličích (Jindřich Šídlo); jde o výsměch voličům, který na Pražany působí zhoubně (Zbyněk Petráček); nebo dokonce šlo o pohrdání veřejností (Petr Honzejk). Tyto argumenty jsou v lepším případě matoucí, v tom horším nepravdivé.
Ano, ČSSD a ODS nedostaly většinu hlasů (většinu tvoří TOP 09 a hlasy propadlé). Jenže ŽÁDNÁ vláda České republiky nedostala většinu hlasů. Opozice měla spolu s propadlými hlasy vždycky víc než jakákoli koalice.
Podvod na voličích byl, když Václav Klaus v roce 1998 "mobilisoval" proti levicovému nebezpečí, aby pak svěřil vládu Zemanovi. Ale v čem je podvod, že se dvě strany domluvily na otevřené spolupráci? Porušily nějaký slib? Silně pochybuji, že výsledek voličům těchto dvou stran vadí. Nelze to sice vyloučit, ale zatím k takovému tvrzení nemáme žádná data.
Stejně tak je nesmyslné lkát na "obejití vítěze": vítěz sněmovních voleb, Jiří Paroubek a jeho ČSSD, také zůstali na ocet. Ostatně není ani vůbec jisté, že obě strany na dohodu doplatí. Jaksi se zapomíná, že spolu vládly už v letech 2002–2006 – a výsledkem nebyl žádný propadák, ale fenomenálních 54 procent pro Bémovu ODS!
Čtěte také |
Není žádný důvod nad uzavřeným paktem jásat. Dost možná se bude v malém opakovat situace Špidla: pod "čistým Svobodou" poběží dál a v klidu ty nejpodezřelejší kšefty. Radnice by bezpochyby potřebovala změnu; dvacet let dominance jedné skupiny neprospívá nikdy nikomu. Stejně tak bylo odpudivé rozparcelování města na sedm obvodů, jenže, marná sláva, tak se dělá politika. Často zaznívají slova o naší nízké politické kultuře – ale pak je potřeba připomenout, že gerrymandering je starý dvě stě let, vznikl ve Spojených státech a kupříkladu ve Velké Británii jej používají labouristé i toryové, pokud jsou zrovna u moci.
Nechci míchat politické preference s komentáři, ale zde je to metodologicky velmi důležité. Všichni ti, kteří v televizích a novinách či na Facebooku koalici ODS-ČSSD kritizují či svolávají protesty, volili jiné strany než ty, které se dohodly na spoluvládě. Voliči TOP 09 i zelených jsou pochopitelně velmi nešťastní – změna, po níž toužili, nepřišla a jejich hlasy nemají na fungování radnice vliv.
Nelze se jim divit. Ale je poněkud nemístné vydávat osobní frustraci za věcný komentář.
