Soudce Šott jejich chování zhodnotil dost jednoznačně. Do politiky ani do parlamentu nepatří nezpůsoby Bártovy ani Škárkovy a ani chování Kristýny Kočí.
Není-li mocenské páky, která by sněmovnu takových lidí zbavila, měl by se probudit v politické elitě její smysl pro čest a spravedlnost. Vždyť kdo jiný než členové parlamentu by měl být výběrem toho nejlepšího, co společnost vydala, příkladem nám obyčejným občanům?
Jsou přece poškozeni všichni zbývající poslanci, protože se ocitli s Bártou a Škárkou „v jednom pytli“. Proč by se poslanci nemohli napříč stranami, jako to dělají i v kauzách, které toho nejsou hodny, smluvit a minimálně ty odsouzené poslance ignorovat. A to od pozdravu až po jakoukoli i nepolitickou spolupráci. Zvýšili by tak pravděpodobnost, že se jim pobyt v parlamentu znechutí a zbaví se jich.
A proč by to měli dělat? Aby nepodporovali hloupý paušální „názor“ některých voličů, jenž může být formulován třeba takto: „Kradou všichni a v politice jsou jen pro peníze, ideály se jim hodí jen před volbami a jinak na ně kašlou, když předvádějí, že to či ono „nejde“.
Před zákonem jsou ostatní politici čistí jen proto, že se nedostali před pořádný soud. Když už politikům poskytl alibi i soud, mohli by demonstrativně a skupinově odmítnout jistý typ chování, někteří mají poslední příležitost.
ZVĚŘINA: Z ostudy mandát
Očekávání, že Vít Bárta a Jaroslav Škárka rezignují na poslanecké mandáty, se jeví stejně pošetilé jako vyzývání exhibicionistů k neodhalování. Každému kromě kumpánů těch dvou je jasné, že do sněmovny takoví lidé nepatří.
