Je zvykem spojovat s ním aféru ProMoPro. Tady jsme ale pořád hodně daleko od jistoty, že to byl příběh zlodějny kryté ministrem. Možné je i to, že to byl příběh trestuhodné ledabylosti, s jakou tu před začátkem krize na podzim 2008 vládci zacházeli s našimi penězi. Ano, trestuhodné – jenže v Topolánkově vládě, kde příběh ProMoPro vznikl, vznikla i aférka s outsorcováním IT služeb pro ambasády, kterou zase neuhlídal Karel Schwarzenberg. Platí snad, že kde není Kalousek, není soudce?
Pak je tu Vondrův propad v senátních volbách. Ano, pohořet v prvním kole je pro člena vlády výprask. Ale zase: proč za nepopularitu trestat jednoho ze skupiny, která je nepopulární en bloc, včetně náčelníka?
Hlavním důvodem ministrova odchodu tak asi nakonec byla chiméra obvyklá mezi premiéry: předhodíme publiku obětinu, z čehož publikum pozná, že začal druhý poločas, probere se a fandí. Dosud se zdálo, že Nečas je jaksi smířen s porážkou v příštích volbách a vyměřený čas chce zaplnit prací.
Jestliže teď pustil „nejkompetentnějšího ministra obrany za dvacet let“, asi změnil priority.