Tento celek ve svém středu toleruje komunisty s rudými prapory, srpy a kladivy i ranaře, kteří fyzicky napadnou ojedinělého odvážlivce, co si dovolí demonstrovat proti demonstrantům. A tleská uřvanému a vulgárnímu šéfovi odborů Jaroslavu Zavadilovi, který se nedávno vyznamenal výrokem, že on by radši stál frontu na banány (rozuměj za Husáka) než před úřadem práce (rozuměj v dnešním kapitalismu).
Že by tento dav, až se sociální demokracie jeho jménem dostane k vládě, zaváděl předlistopadové pořádky, nehrozí. Je to „jen“ demonstrace negativního myšlení, pochod lidí, co se vyžívají ve své blbé náladě. A protože ten sobotní dav pro sebe bez odporu společnosti vyvlastnil datum 17. listopadu - včetně takových jeho symbolů, jako je zvonění klíčenkami -, byli jsme vlastně svědky ještě jiné demonstrace: únavy těch, kdo mají pořád raději svobodu než plnou zaměstnanost.
