Prý každému pojišťovna zajistí péči včas, ale v nemocnici, kterou vyberou její pracovníci. Pěkné, ale co když pacient nechce, aby se s ním táhla pověst stěžovatele a měl to u bílých plášťů polepené. A dovedou si na ministerstvu představit, že jsou i pacienti, pro něž je stěžovací procedura nedosažitelná?
Rubem racionalizace ve zdravotnictví nesmí být stav, kdy ministerstvo vytváří samo pro korupci prostředí – pacient prý nemá nárok si vybírat, proto bude uplácet, aby bylo po jeho a vybrat si mohl a navíc nečekal.
To, že některé pojišťovny preferují určitá zdravotnická zařízení, nemusí být vždy ku prospěchu pacienta, ale ve prospěch majitele příslušného zařízení a pojišťovny. Vědí to na ministerstvu a hodlají s tím něco dělat?
Asi ne. To, že vymysleli systém, který je nefunkční, je zjevně nepálí, mají-li odškrtnuto, že stát garantuje čekací doby, a přitom je to lež. Zjevně pacienti nejsou prioritou ministerstva.
Hájit disfunkční opatření není zrovna prozíravé i pokud chce ještě Leoš Heger něco do konce funkčního období prosadit, zvláště nějakou méně populární změnu, měl by bedlivě vážit, zda jeho sliby nejsou plané.
Aby nepůsobil dojmem, že si jeho lidé dělají legraci zejména z těch pacientů, kteří nemají ani protekci, ani prostředky na úplatek.
