Čtyři okresní státní zastupitelství jednala nedůsledně, a sice v tom smyslu, že nevěnovala případům dostatečnou pozornost, a jak vyplývá ze Zemanových slov, státní zástupci šli k soudu s tím, že ani nevěděli, jaký trestný čin „dostal“ dotyčného do ochranné léčby. Opatření v podobě podrobnější metodiky, užší spolupráce s lékaři a soudci budou připravena až poté, co své závěry učiní ministerstvo spravedlnosti.
Pavla Zemana je nutno pochválit za dvě věci, za prvé – ve své střízlivosti zopakoval, že ani ta nejsložitější opatření a nejpodrobnější prověřování společnost rizika opakování tohoto případu nezbaví. Tuhle větu by politik nikdy neřekl, protože ji většina populace nechce slyšet a psychiatrické pacienty by nejraději internovala šmahem.
S tím souvisí i druhý důvod, proč nejvyššího státního zástupce chválit – řekl, že není třeba novelizovat žádný zákon, a nenavrhl žádné ad hoc legislativní opatření. Stačí nám stávající zákony, lékaři, státní zástupci a soudci by měli „jen“ dělat svou práci trochu jinak.
Fakt, že ani lékař, ani soudce či státní zástupce nejsou vševědové, si v naší rádoby racionální době málokdo přizná. Veškerá soudní rozhodnutí jsou závislá na expertizách lékařů a ty jsou zas vždy do určité míry subjektivní. Můžeme pečlivěji dohlížet na ambulantní léčbu po propuštění pacienta, jenomže neexistuje žádná diagnostická metoda, která by předpověděla recidivu nebezpečného jednání.
Ty, kdo mají obavy z psychicky nemocných, propuštěných z ochranné léčby, může uklidnit minimálně to, že bez ohledu na čas, kdy budou přijaty nové postupy, soudy i lékaři rozhodují opatrněji. S vědomím tragédie ve Žďáru nad Sázavou.
