Jediné věci dosáhl premiér Sobotka okamžitě a beze zbytku: o jeho twitterovém příspěvku, v němž použil sloveso ojebat, se diskutovalo a referovalo jako o žádném minulém. Místopředseda ČSSD a ministr vnitra Milan Chovanec svého šéfa pochválil a vyhlásil, že tahle je třeba mluvit s Andrejem Babišem.
Problém je v tom, že tento postup dlouhodobě nefunguje a přístup veřejnosti ke sprosťačícím politikům je selektivní. Co jsou, či byli, příznivci ochotni tolerovat Karlu Schwarzenbergovi či Mirku Topolánkovi, nemusejí vítat u Bohuslava Sobotky. Co je u jednoho bráno jako projev nezkrotné letory, u jiného vypadá jako kalkul, hra na lidovost. Ani sprosťačení nemusí být pro popularitu jen dobré, vzpomeňme na prezidenta Zemana, který po „pussy“ Hovorech z Lán zaznamenal jeden z největších propadů popularity.
Pokud někdo „vypočítal“, že se premiérovi vyplatí hrubší slovník, pak je zřejmé, že k získání pozornosti se příště intenzita lidovosti musí zvětšovat. Má-li se stát expresivnější výrazivo premiérovi normou, nemůže být stejný, jako byl doposud. Suchý a věcný. Někdo měl jeho styl rád, třeba proto, že takové jednání nezvyšuje zmatek a působí na voliče jako řeč člověka, který má kontrolu nad situací. Ovšem se ztrátou přízně takového voliče asi premiér počítá, chce přeci nalákat větší množství jiných, kteří dosud fandili konkurentům s ostřejším jazykem.
A tak jako se třeba Andrej Babiš cvičí v češtině a správné výslovnosti, aby nedráždil voliče husákovštinou, Bohuslav Sobotka může brát hodiny argotu a „obohatit“ veřejnou debatu.
Problém ovšem nastane ve vypjaté situaci, kdy se člověk přestává kontrolovat. Právě tehdy se projeví letora každého z nás. Z Andreje Babiše začnou padat vulgarity, ale co bude říkat premiér Sobotka? Pak je tu ještě jeden rozměr a nikoli nepodstatný; politici spoluvytvářejí veřejnou debatu a doposud se za ostré výrazy styděli a omlouvali. Někteří možná pokrytecky a jen navenek, ale zatím nikdo veřejně netvrdil, že sprosťačit je správné.
