Bohužel mají pravdu a nedostatek lidí nejenže brzdí rozvoj domácích firem, ale odrazuje už i nové investory. Nikdo si nechce postavit novou továrnu, která bude zet prázdnotou. Ještě mnohem horší ale je, že v Česku právě na vlastní oči sledujeme, jak selhává trh.
Podniky si na jedné straně stěžují, že nemohou sehnat lidi, na straně druhé je ale potřeba se podívat, koho hledají. Převis volných pracovních míst nad počtem nezaměstnaných, tedy nabídky nad poptávkou, sice dosahuje neuvěřitelných 100 tisíc. A co víc, jejich počet nadále roste. Jenže žebříčku poptávaných profesí vévodí stavební a montážní dělníci, pomocné síly do výroby nebo do kuchyní, uklízečky, řidiči kamionů, skladníci, případně svářeči nebo pomocní kuchaři.
Tedy málo kvalifikované a málo placené ruce. Samozřejmě se hledají i zkušení technici neboli obsluha ke strojům. Jenže právě tyto středně placené pozice se nejvíc vyplatí nahradit novějšími stroji, které potřebují ještě méně lidské práce. Stejně tak ty nejméně kvalifikované ruce snadno nahradí automaty nebo roboti. Kdo tomu nevěří, může se jít podívat do velkých hypermarketů či fast foodů, kde na řady automatizovaných pokladen už dnes dohlíží jen jeden člověk. Nebo si zajet třeba do rakouského Lince, kde kousek od našich hranic, přímo na hlavním náměstí krájí kebab místo tradičního přistěhovalce z Turecka automatická robotická ruka.
A to je přesně symbol našeho problému. Setrvalý růst poptávky po tomto typu míst znamená, že firmy svůj hlad po lidech neuspokojují investicemi do nového vybavení. Přitom trh velí, že přesně tyto případy řeší technologický pokrok, který to navíc ještě urychluje.
Místo toho volají po dovozu stále víc a víc levných lidských „robotů“ z Východu. Místo nákupu třeba toho automatu na kebab žádají, aby jim stát přivezl nového člověka ke starému strojku. Vláda by tak měla začít důkladně řešit, jaká je příčina, zda firmy investovat nemohou, nebo nechtějí. Selhání trhu práce totiž může ukazovat na ještě horší systémový problém v celé naší ekonomice.
