Nebo ho naopak podporuje, o čemž se málo mluví a píše, protože zprávy o katastrofách jsou na mediálním tržišti atraktivnější (ale jen se podívejme třeba na obrat internetových obchodů či prodejců zdravotnických potřeb všeho druhu – člověka tak napadá, že alespoň část té pomoci uzavřeným odvětvím by se mohla zaplatit z nějakého zvláštního zdanění těchto mimořádných zisků, leč jsem si vědom, že to je v praxi neproveditelné).
Znemožňuje nám cestovat. Ovšem podporuje poznávání rodné vlasti. Rozvíjí distanční výuku. Její přínos k úrovni školních znalostí žáků lze ale jen stěží hodnotit kladně.
Podporuje práci z domova a vůbec přispívá k digitalizaci společnosti – a tady opravdu nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Způsobem dlouho nevídaným inspiruje lidový humor, včetně jazykové tvořivosti a pitvořivosti („Prymulex vybílí vaši hospodu nejlépe“), což mne těší zcela mimořádně – už jsem se po těch mnoha neúrodných rocích bál, že jsme specifický český humor za dlouhá léta blahobytu ztratili.
A tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Zcela hypoteticky, bez těžce nemocných a mrtvých, nešťastně zkrachovalých podniků či zadlužení příštích generací, což zatěžuje negativní misku vah, by byla bilance současné pandemie asi podivně smíšená.
A smíšené pocity vyvolává i v oblasti jazykové. Přinesla – nebo přinejmenším velmi rozšířila – užívání slova „lockdown“, což mne trochu mrzí, protože české „uzávěra“ by zcela dobře mohlo plnit stejnou roli (ledaže by „lockdown“ měl nést svůj původní význam „uzamčení vězňů v celách jako dočasné bezpečnostní opatření“), a neuklidňuje mě ani to, že tento výraz přejaly i současná němčina či italština (a asi i další jazyky).
Už ne tolik mne trápí užívání „home office“, jehož český překlad „práce z domova“ (zkráceně „prdom“) sice existuje, ale je oproti anglickému termínu dlouhý a jen poněkud kostrbatě použitelný v běžné konverzaci. Jen čekám, kdy v návaznosti na skloňování „bez home officu, s home officem“ začneme psát „houmofis“ (chápu, že to vypadá esteticky nepřijatelně, ale tak to kdysi bývalo i s psaním „tramvaj“ místo „tramway“).
Pobavilo mne užití slovesa „vystravovat“, které překvapivě není jazykovou kreací pana ministra zdravotnictví: již v roce 1829 psaly Pražské noviny „Sedlák za weyživu ruského wogáka denně dostáwá 12 par, za kterýžto penjz ... nižádným způsobem ho wystrawovat nemůže“, dále je „vystravovati“ obsaženo jako heslo v Česko-německém slovníku Fr. Št. Kotta z let 1878–1893. A v moderní češtině lze „vystravovat (se)“ doložit v internetových materiálech školních družin, např. tu najdete větu „Žáci by se nestihli vystravovat do odjezdu autobusu.“
Což bych všechno shrnul do konstatování, že i v naší mateřštině je bilance viru smíšená.
