Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Kulturní válka a mír
Premium
Názor
Praha -
Ty krátké přestávky mezi prací a spánkem vyplňuji už téměř výhradně sledováním situace v USA, protože ať už je to s jejich světovou hegemonií poslední dobou jakkoli, pořád tam dokážou udělat nejlepší šou, a ta šou je teď aktuálně (s omluvou obětem útoku na Kapitol) větší a větší sitcom.
Což musí uznat každý, ať už se na to kouká z jedné, či z druhé strany, a buď se chechtá, když si čte, jak si Trump, ze kterého si dělali legraci, že se poslední dobou už jenom válí u televize a vzteká, že mu Twitter vzal účet, údajně osobně vyplnil do svého prezidentského kalendáře na každý den až do konce svého mandátu větu, „Dnes bude prezident Trump pracovat od brzkého rána do pozdního večera, bude mít mnoho telefonátů a mnoho schůzek“, nebo když sleduje obří mediální a technologické korporace a to, s jakým gustem mu teď, když už je jasné, že nebude prezident, začaly konečně hrdinsky dělat to, co jim dosud strach nedovolil.
Cenzuře jedna strana aplauduje, druhá je z ní šokovaná. Z výtržností u Kapitolu dělá jedna strana pokus o státní převrat, druhá o ní hovoří jako o politováníhodném incidentu a jen pomalu opouští teorii, že za něj mohou přestrojení příznivci první strany. Jak by řekl Mirek Donutil, aspoň se něco děje. A všechno dohromady působí na světové obecenstvo stejně jako ostatní americká produkce: poskytuje nám to vítaný útěk z našeho reálného světa.
Díky Trumpovi jsem v posledních dnech už ani nevěděl, jaké je reprodukční číslo, kdy budu moct vyjít z domu, že je tu zas po letech něco, co se jmenuje Trojkoalice, ani jak dopadl soudce Berka. A že má svátek Edita. Když jsem si to uvědomil, začal jsem pátrat, co se tedy událo v mé bezprostřední blízkosti, ale české zprávy jsou jako české filmy – smutné, nudné, při zemi a bez dramatu. A přiznávám, že jsem při tom myslel i na to, čím uzavřu toto Poslední slovo.
Pointu jsem však nenašel. Jen zprávu, která mi unikla – že B-Side Band už vydal desku Folk Swings, na které krásně předělává folkové písničky, které formovaly moje mládí a dospívání. Pár nám jich ze svého mobilu v létě v parku v Uherském Hradišti pustil Petr Kovařík, který je aranžoval a hraje na nich. Byl to krásný večer. Hlavně ten tehdejší pocit, že už je všechno špatné za námi, ten si vybavuji.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
