Poslední slovo Radky Kvačkové: Právo na diagnózu |
Mívám častěji starosti s množinou, jejíž se cítím být součástí, než s jakoukoliv jinou. Vlastní svatbu mi kalilo pomyšlení, jak asi snášejí půlnoční zpěv našich opilých hostů sousedi, kteří jdou ráno do práce, a v listopadu 1989 jsem brzdila spoludemonstranty, ať přestanou skandovat jméno policií údajně ubitého Martina Šmída, jelikož jsem náhodou věděla, že by se blamovali.
V některých množinách se člověk octne, ani neví jak. Před časem mi například došlo, že bych mohla být řazena do množiny privilegovaných, protože bydlím u Karlova mostu. Přivedl mě na to můj nedostižný předchůdce na této stránce Ludvík Vaculík, když po povodni v roce 2002 v jednom z fejetonů citoval paní Vaculíkovou, že ty vytopené z Kampy sice lituje, ale ne zas moc, protože to nejspíš budou zbohatlíci, co vystrnadili starousedlíky. Nevystrnadila jsem, v tak zvaných pražských Benátkách jsem se narodila a v dospělosti jsem si s mužem za cenu dvacetileté hypotéky přestavěla k bydlení kamennou kůlnu rozšířenou o tatínkovu garáž, aby to dalo aspoň dva plus jedna.
Přesto se privilegovaně cítím. Každý neměl v majetku kamennou kůlnu a za to, co nás stála rekonstrukce, dneska nepořídíte v Praze ani garsonku. Mladý člověk, který si tu najde práci, ale dojíždět musí až kdoví odkud, protože na byt v metropoli nedosáhne, to může vnímat trochu úkorně. Zvlášť když si všimne, že spousta oken v městském centru nesvítí a buď čeká na další turisty, nebo ohraničuje investici, která jen čeká, kdo ji koupí za víc. Množina privilegovaných z centra je totiž dost různorodá a musím uznat, že paní Vaculíková měla do jisté míry pravdu. Však taky z okolí primátora vycházejí návrhy, aby se investičním bytům zvedla daň. Nemůžu říct, že bych to nechápala. Jenom si říkám, jak by se poznalo, který byt slouží k dlouhodobému bydlení a který ne, protože se dají očekávat fígle. A kdybych se měla po tom všem, co jsem si musela odepřít, abych mohla zůstat na Malé Straně a zároveň zušlechtit šerednou barabiznu, prohýbat pod tíhou vysoké daně z nemovitosti, považovala bych to za faul. Zároveň by to znamenalo, že z historického centra města začnou mizet i zbylí obyvatelé, jichž zůstává už takhle velice málo.
Je to složitá věc s množinou, ve které se octnete. Docela dobře se v ní může vyskytnout i někdo, s kým ji sdílet netoužíte, ale není vám to moc platné, protože lidi kolem ji většinou vnímají jako celek. I cyklisty v parku vnímají jako celek a mají jich po krk, i když já tam jezdím fakt krokem.
