„Polovina našich dětí pochází z českých rodin. Dalších 35 procent z bilingvních rodin,“ jmenuje Trnka. Často jde o americko-italské rodiny nebo i anglicko-české. Zbytek tříd tvoří potomci expatů – cizinců, kteří opustili rodnou zemi a právě teď žijí v Česku.
Za poslední desetiletí se počet dětí, které se nenarodily v tuzemsku a dochází zde přitom do vzdělávací instituce, více než ztrojnásobil. Ve školním roce 2007/2008 jich podle údajů ministerstva školství do školek chodilo 3078. Letos jich je 9805. Z celkového počtu 360 tisíc dětí v mateřských školách je to zlomek, ale demografický trend je průkazný.
Potvrzuje to i – zatím povlovnější – nárůst v základních školách. Před deseti lety se v nich učilo téměř 10 900 dětí cizinců, letos jich je téměř 17 tisíc.
Kvůli jazykové bariéře většina dětí s jiným než českým mateřským jazykem startuje vzdělávací dráhu v soukromých školkách. Státní mateřinky a ani školy nejsou příliš připravené. „Neexistuje oficiálně zpracovaná metodika pro výuku českého jazyka jako jazyka cizího. To je naprosto běžná součást vzdělávání v rozvinutých zemích. Ve Skandinávii existují rodinné programy, které jsou v prvním kroku zaměřeny na zvládnutí jazyka, od toho se vše odvíjí,“ říká Bohumil Kartous ze vzdělávací společnosti EDUin.
