LN: Němci vyhlásili slovem loňského roku termín Heisszeit, doba horká, analogicky k době ledové. Je to podle vás příznačné, nebo jde o normální výkyvy?
Celá řada odborníků – meteorologů aklimatologů – se shoduje, že minimálně v horizontu uplynulého století jde o mimořádný stav. Minulý rok byl vyvrcholením několika předchozích suchých let a ty dopady se logicky sčítají, především pokud jde o hladiny mělkých podzemních vod. V některých oblastech v součtu za posledních pět let chybí celoroční průměr srážek, což je obrovský deficit. Loni v létě v řadě řek v podstatě tekla jen voda z přehrad. Kdyby nebylo nádrží, které masivně vypouštěly stovky milionů kubíků, a nadlepšovaly tak průtok, bylo by mnohem víc vyschlých toků. Někteří klimatologové se domnívali, že stav, který zažíváme dnes, tu nastane až někdy v roce 2050. Předběhli jsme katastrofické vize o třicet let. Poprvé se i v médiích objevil pojem socioekonomické sucho.
LN: Co to znamená v praxi?
Že sucho už má dopady na chod společnosti, státu. Je to kumulovaný dopad sucha v řadě hospodářských oblastí – v zemědělství, průmyslu, ve vodní dopravě a samozřejmě i v dodávkách vody ve stovkách obcí, hlavně těch menších, nenapojených na kapacitní vodovody. Kdyby denně nedovážely cisternami vodu do svých vodojemů, zůstaly by doslova na suchu.
LN: Chyběla jim pitná voda?
Ano. Dokonce i teď, v polovině ledna, problémy se zásobováním pitnou vodou v řadě obcí pokračují, to je mimořádná situace. Dříve se stávalo, že v suchém létě voda někdy krátkodobě chyběla, ale na podzim, když začalo pršet, se studny opět zaplnily. V republice je jich až milion a významná část obyvatel je zásobována z mělkých podzemních vod, tedy zhruba do dvaceti metrů hloubky. Stovky lidí nám psaly, že jsou pamětníci, a nikdy vživotě nezažili, aby jim v obci vyschly studny, i když bylo kritické sucho, třeba vroce 1947. V mnoha desítkách obcí byla taková situace, že pitná voda tekla jen několik hodin denně.
