Matky čelí o poznání nižšímu riziku rakoviny prsu než bezdětné ženy. Neplatí to však ve všech případech a některé ženy onemocní navzdory mateřství. Američtí vědci vedení Vijayakrishnanem Gadim z Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seattlu našli pro tento fenomén celkem nečekané vysvětlení. Ženy jsou chráněny před rakovinou buňkami, které se do jejich organismu dostaly během těhotenství z plodu. Pokud se jim v těle buňky plodu neuchytí, zůstanou bez ochrany.
Vědci vyšetřili celkem stovku žen, které porodily syny. Více než polovina sledovaných matek měla rakovinu prsu. Výzkumníci odebrali ženám krev a pátrali v ní po buňkách s mužskou dědičnou informací. Cizinci s jednoznačným původem Takové buňky mohly ženy získat jen od svých synů během těhotenství. Tehdy přecházejí přes placentu buňky plodu do krevního oběhu matky a některé se mohou zabudovat na nejrůznějších místech do matčina organismu. Přežívají tam i desítky let. Buňky mohou putovat i opačným směrem - z matky do plodu. Děti pak přicházejí na svět s malou příměsí matčiných buněk v těle.
| Buněčný pakt matky a plodu | |||
|
Vzájemná výměna buněk během těhotenství, tzv. mikrochimérismus, poznamenává matku i jejího potomka na zbytek života. Může jít o vliv pozitivní, někdy ale mikrochimérismus i ohrožení matky. |
|||
Tento jev, označovaný odborně jako mikrochimérismus (viz vložený text), unikal donedávna pozornosti lékařů. Je však stále jasnější, že může mít vážné důsledky pro zdraví dětí i jejich matky. Významně například zasahuje do práce imunitního systému. V případě nádorů prsu zřejmě sehrává mikrochimérismus ochrannou roli. Ženy, v jejichž krvi kolovala malá příměs krvinek pocházejících od synů, čelily jen poloviční pravděpodobnosti nádorového onemocnění ve srovnání s ženami, které si buňky svých potomků mužského pohlaví během těhotenství neosvojily.
Krvinky s „čuchem“ na rakovinu Buňky plodu, které se zatoulaly do kostní dřeně matky, se následně podílejí na tvorbě bílých krvinek. Ty tvoří páteř imunitního systému. Krvinky pocházející z buněk plodu se geneticky liší od buněk matky, protože v sobě kombinují dědičnou informaci matky a otce.
Díky této dědičné dispozici jsou v mateřském organismu výrazně výkonnější při likvidaci rakovinných buněk. Imunitní obrana vnímá většinu buněk propadlých nádorovému bujení jako cizorodé vetřelce a útočí na ně. Někdy ale může imunitní systém rakovinné buňky „přehlédnout“ a pak hrozí propuknutí nádorového onemocnění. Pokud se u ženy během těhotenství ustanoví mikrochimérismus, získá její imunitní obrana zdatné pomocníky a riziko propuknutí rakoviny výrazně klesá.
