Pláčou a nadávají na válku a politiky té země, o které si myslí, že ji rozpoutali. Nejprve proběhl masový exodus z Jižní Osetie před gruzínskými silami, od víkendu, kdy začaly gruzínské síly ustupovat, zase utíkají Gruzínci. V pondělí zachvátila panika město Gori, kdy z města odešly tisíce lidí. Včera uprchli před ruskými a osetinskými polovojenskými jednotkami další lidé. Odhaduje se, že z města odešlo 80 procent z 39 tisíc obyvatel.
„Přišli jsme před dvěma dvěma dny z Gori,“ říká v uprchlickém táboře nedaleko Tbilisi v Mcchetě Šarina Kaparajeva. Leží na polním lehátku ve vojenském stanu, stejně jako zbytek její rodiny. Uprostřed tábora je na čtyřech kůlech zavěšený velký kus látky s červeným křížem, aby si bombardéry nespletly uprchlický tábor s vojenským.
V táboře je přibližně dvacet lidí. Někteří z nich postávají u stolečků, kde dvě zástupkyně UNHCR zapisují jejich jména, bydliště a další detaily do dlouhých seznamů. Dá se říct, že tábor zeje prázdnotou. Důvodem je to, že většina gruzínských rodin je rozvětvená, takže uprchlíci se obvykle zastaví v některém z táborů, zaregistrují se, zůstanou jeden či dva dny, během kterých se domluví s příbuznými, a pak se vydají za nimi.
Jednou z výjimek je právě rodina Šariny Kaparajevy. „Nevíme, co budeme dělat. Když to skončí, vrátíme se domů, když nikoli, musíme tu zůstat, protože nemáme kam jít. Místní lidé nám ale hodně pomáhají,“ říká. A jediný, kdo v tuto chvíli na okamžik vykouzlí na tváři úsměv, je asi dvouletá holčička.
Pusté Gori
O většinu uprchlíků se tedy podle všeho dokážou postarat jejich rodiny, takže v Gruzii zatím nehrozí, že by zde vyrůstaly tábory zaplněné desetitisíci lidí, kteří by neměli kam jít. Jiným problémem jsou ovšem dodávky potravin v oblastech zasažených konfliktem či ležících blízko něj.
Zatímco v Tbilisi je potravin stále dostatek, například v Gori, přestože jej většina jeho obyvatel opustila, nebyla řada potravin k dostání. Dochází i mouka. Včera dopoledne tak do města k pekárně nedaleko kostela přijel nákladní vůz s pytli mouky, které dodala jako dar soukromá firma. Pytle ležely u pekárny a kolem čekali místní lidé, až si budou moci odnést upečený chléb.
„Zkoušeli jsme mouku rozvážet po okolních vesnicích, ale to nešlo,“ říká Alexander, který mouku přivezl. „A tak se jí ujal místní kostel a chleba, který se z ní upeče, bude rozdán věřícím.“
Když to skončí, vrátíme se
GORI/MCCHETA -
Na cestu se vydávají pěšky, v osobních autech a v mikrobusech. Pohybují se z oblastí zmítaných konfliktem mezi Ruskem a Gruzií směrem do Gruzie, či v počátku války z Jižní Osetie do Ruska. Podle odhadů Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jich je na sto tisíc. Muži, ženy, děti.
