Od otřesů, které zemi zasáhly 12. ledna se silou 7,2 stupně Richterovy škály, se o děti stará na 500 sirotčinců a malá armáda dobrovolníků. Jejich cílem je najít příbuzné, kteří by se o děti postarali.
ZemětřeseníOtřesy začaly 12. ledna 2010 v 16:53 místního času (22:53 SEČ), jejich síla dosáhla 7,2 stupně Richterovy škály. - Epicentrum bylo 25 kilometrů jihozápadně od hlavního města Port-au-Prince. Otřesy zasáhly oblast, kde žijí zhruba tři miliony lidí. - Jednalo se o nejhorší zemětřesení, jaké oblast zasáhlo za posledních 200 let. Následné otřesy pokračovaly ještě několik týdnů. - Zahynulo téměř 230.000 lidí a 300.000 dalších bylo zraněno. - Poškozeno bylo 250.000 domů a objem trosek byl odhadnut na 19 milionů metrů krychlových. - Vzniklo více než 1000 táborů pro 1,5 milionu lidí bez domova, mezi nimiž je na 300.000 dětí. - Více než pět miliard dolarů humanitární pomoci slíbily mimo jiné Spojené státy, Evropská unie a Světová banka. - V Česku se při humanitárních sbírkách na pomoc Haiti během prvních tří měsíců po katastrofě shromáždilo na 130 milionů korun. |
Když byla skupina amerických misionářů obviněna, že se po zemětřesení pokusila ze země propašovat 33 dětí, vypukl celosvětový poprask. Misionáři říkali, že děti jsou sirotci, ale později se ukázalo, že přinejmenším některé z nich mají rodiče.
Tento příběh poukázal na mnohem závažnější problém - skutečnost, že mnoho dětí propadlo rozsáhlou sítí humanitárních organizací. Navzdory poskytnutým milionům dolarů a přílivu humanitární pomoci mnoho dětí skončilo v drsných podmínkách na ulici.
Mezinárodní adopce jako řešení?
Dokud Haiti nebude schopné samo se postarat o své osiřelé a opuštěné děti, jsou mnozí přesvědčeni, že by měly místní úřady dovolit jejich adopci rodinami v zahraničí. Jedním z nich je John Leininger, dobrovolník organizace Haiti Children's Rescue Mission, který shání křesťanské rodiny v USA ochotné adoptovat haitské děcko. Leininger hájí snahu zahraničních humanitárních organizací dostat děti pryč ze země a k novému životu, protože je přesvědčený, že Haiti je ještě celá desetiletí vzdálené od doby, kdy bude dost silné na to, aby se o své děti postaralo."Dokud se tohle nestane, tak nemůžete vystavit děti ohrožení tím, že je dostanete do situace, kdy nemají žádnou lékařskou péči, kdy nemají jídlo," říká.
Politika zrychlené mezinárodní adopce, dohodnutá na mezivládní úrovni, umožnila odjezd do zahraničí více než pěti tisícům dětí, které už byly v procesu adopce. Ale tato praktika je nyní zastavena.
Některé rodiny propadly tak zoufalé chudobě, že nejsou schopny své děti nakrmit a postarat se o ně. Ty pak samy nabízejí své potomky k adopci, anebo je v některých případech dávají cizím lidem.
Beznaděj
Patří mezi ně například otec čtyřměsíčních dvojčat-holčiček, jemuž manželka zahynula při zemětřesení. Jeho beznaděj byla taková, že dcery dal cizímu člověku, s nímž se setkal v táboře. Předstíral, že rodina dětí zahynula při zemětřesení, protože si myslel, že jako sirotkům se jim dostane větší podpory.
"Neměl jsem na vybranou. Nemohl jsem se o ně starat," vysvětluje své rozhodnutí. "V tuhle chvíli jsem v hrozném postavení, protože jejich matka zahynula a já mám na krku šest dětí." Tenhle příběh má šťastný konec. Dozvěděla se o něm jedna z humanitárních organizací, našla jeho dcerky a umožnila mu s nimi kontakt, i když zůstanou u haitské rodiny, která se jich po zemětřesení ujala.
Ale někteří rodiče takové štěstí nemají. Šestiletý Judson je jedním ze čtyřiceti dětí čekajících na adopci v péči organizace Haiti Children's Rescue Mission. Jeho matka se ho dobrovolně vzdala, protože si nemůže dovolit o něj pečovat. Pro syna si prý přeje, aby měl s nějakou rodinou v zahraničí lepší život.
"Nemůžu ho poslat do školy. Vyrostla jsem s rodiči, kteří si nemohli dovolit se o mně starat. Neposlali mě do školy, neumím číst ani psát. Nechci, aby moje děti skončily taky tak," říká.
