Devětatřicetiletá Čchen Jün posedává na nemocniční lavici a čeká na vyšetření. Matka sedmiletého syna už nechce mít doma jedináčka a touží po dalším dítěti, zároveň však nemůže otálet - přirozené početí je pro ni a jejího manžela loterií, kterou se bojí riskovat.
„Blížíme se ke konci našich plodných let,“ vysvětlila reportérovi listu South China Morning Post (SCMP). „Mohlo by pro mě být těžké přirozeně otěhotnět, protože s manželovým spermatem mohou být problémy, takže tenhle problém chceme vyřešit umělým oplodněním.“
Čchen Jün doufá, že sourozenec jejímu chlapci pomůže, a to nejen tím, že zboří jeho samotu. Věří, že druhé dítě v prvorozeném potomkovi posílí pocit zodpovědnosti a přiměje ho, aby nemyslel jen sám na sebe. „Když jsme byli malí my, sourozence jsme měli. Já vyrůstala s mladší sestrou a dělalo nám velkou radost, když jsme si spolu hrály. Teď má každý pár jediné dítě, o které se starají dvě generace - rodiče a prarodiče. Zahrnují jedináčka příliš velkou pozorností,“ míní.
Rozmazlení jedináčci
Čchen naráží na fenomén takzvaných malých císařů neboli generace jedináčků, kteří se narodili v éře politiky jednoho dítěte. Radikální zásah do demografické struktury Čínské lidové republiky, které režim implementoval na přelomu 70. a 80. let, měl zkrotit nebezpečnou populační explozi.
To se skutečně povedlo a úřady dnes zdůrazňují, že rigidní opatření zabránilo boomu porodů, jež by ve své době neúnosně zatížily potravinový systém a další zdroje základní obživy.
Ztracená generace. Co vyroste z čínských dětí, které opustili rodiče? |
Odvrácenou stranou dost možná největšího demografického experimentu v dějinách jsou však drakonické metody, jejichž prostřednictvím byla uplatňován. Přestože politiku jednoho dítěte omezovaly četné výjimky a možné úlevy, faktem zůstává, že k potratu donutila stamiliony Číňanek. Čínské ministerstvo zdravotnictví před třemi lety prozradilo, že počet umělých přerušení těhotenství se vyšplhal na 336 milionů, a dodalo, že od roku 1971 bylo sterilizováno celkem 196 milionů mužů a žen.
Traumat, která restriktivní desetiletí zrodila, je nesčítaně. Rodiče, na něž se politika jednoho dítěte vztahovala a kteří se proti ní přesto prohřešili, pak museli platit velmi nepříjemnou, v jistých případech až devastující pokutu, jejíž výše se odvíjela od ročního příjmu domácnosti.
Výsledkem je rovněž zásadní proměna demografické struktury čínské společnosti. V tradičně patrilineární kultuře, která dodnes klade důraz na syna jako nositele a pokračovatele rodu, vedla politika jednoho dítěte k selektivním potratům a významnému posílení mužské populace na úkor žen. A také, jak naznačuje Čchen Jün, ke zrodu generace jedináčků, které jejich rodiny rozmazlily, neboť k nim upíraly veškeré své naděje - odtud „malí císaři“.
Poslední šance
Avšak politice jedného dítěte, značně omezené již v roce 2013 (kdy vláda povolila druhé dítě párům, kde byl aspoň jeden z rodičů jedináček - pozn. red.), učinilo konec loňské vrcholné zasedání Komunistické strany Číny. Režim na konci října schválil novou pětiletku, která v nejlidnatější zemi světa zavedla novou politiku dvou dětí a podle Národní komise pro zdraví a rodinné plánování má až 90 milionům žen dopřát druhého potomka. Úřady doufají, že v roce 2050 tak pracovní sílu státu obohatí 30 milionu lidí.
Nově zavedená politika dvou dětí uvolnila ruce dnešním čtyřicátníkům, kteří se léta museli mít na pozoru a o druhém dítěti jen marně snili. Teď se vrhají po své šanci, protože dobře vědí, že může být poslední - a v závodu s neúprosným časem se obracejí na kliniky asistovaného rodičovství. Zařízení, jež tyto služby poskytují, si dlouho nesla stigma společenského tabu, které se nyní začíná bortit.
'Svázali mě a zamkli.' Svědectví z místa, kde léčí závislé děti |
„Přichází k nám více a více žen, které žádají o druhé dítě,“ potvrdil pro SCMP doktor Liou Ťia-en ze soukromé nemocnice v Pekingu, která se specializuje právě na metodu IVF (in vitro fertilizace, kdy je vajíčko laboratorně spojeno se spermiemi a výsledné embryo pak zavedeno do dělohy ženy - pozn. red.)
Od oficiálního ukončení politiky jednoho dítěte, tedy od letošního ledna, se počet pacientek významně zvýšil, říká Liou. A nejen to: zatímco předtím se jejich průměrný věk pohyboval kolem 35 let, nyní je většina z nich starší 40 let a mnohé z nich se rychle blíží padesátce. „Jejich šance, že (přirozeně) otěhotní, je velmi nízká, takže mají dost naspěch. Opravdu chtějí mít dítě pokud možno co nejdříve,“ vysvětluje.
Spermobanky pod tlakem
Pod podobným tlakem jsou také spermobanky. „Uvolnění politiky jednoho dítěte bezesporu povzbudilo poptávku po spermatu, pomoc žádá více žen, obvykle kolem 35 let nebo ještě starších,“ líčí letošní situaci Čang Sin-cung, který vede spermobanku v jihočínské provincii Kuang-tung.
V některých zařízeních dokonce docházejí zásoby, neboť se nedostává ochotných dárců, kteří by stávající zvýšenou poptávku uspokojili. Řada čínských mužů nechce darovat sperma kvůli obavám, že je dítě navzdory podmínce anonymity v budoucnu vyhledá a bude požadovat, aby se k němu otec přihlásil.
‚Bratři, zhyňte pro Alláha!‘ Islámský stát překvapil bojovým chorálem v čínštině |
V posledních dvou dekádách prodělala IVF technologie v pevninské Číně velký rozvoj, připomíná SCMP. Odhaduje se, že k úspěšnému početí a donošení dítěte ji nyní potřebuje přibližně každý desátý pár. V roce 2014 proceduru absolvovalo celkem 700 tisíc žen, uvádí Peking.
Konec politiky jednoho dítěte s sebou přinesl také hlasitější volání po uvolnění legislativy spjaté s adopcí. Současný zákon v zásadě stanoví, že dítě si mohou osvojit pouze bezdětné páry, nicméně povoluje rovněž adopci handicapovaných dětí či sirotků do rodin s jedináčkem. Oficiální čísla uvádějí, že v péči vládních zařízení se nyní nachází přibližně 109 000 dětí dostupných k adopci, přičemž 90 procent z nich je handicapovaných, 60 procent dokonce těžce.
