Lidovky.cz

Sexuální suverenitu ubráníme! Rusko chrání tradiční rodiny velmi svérázně

Svět

  8:00
PRAHA - Stalo se to před třemi lety v ruském Volgogradě. Jediným motivem následně popsaného jednání bylo přiznání mladíka, že namísto holek má rád kluky. Jeho dosavadní kamarády to nejdřív rozesmálo, pak rozzuřilo. Rus a gay? Takhle to nemohli nechat. A nenechali.

Kresba foto: Lela Geislerová

Není to čtení pro slabší nátury. Nejprve mladíka povalili na zem a dlouho do něj kopali vší silou. Pak si vymysleli hru: každý mu může strčit do análního otvoru tolik lahví od piva, kolik jich sám vypil. Před akcí se posilnili notně. Řval. Pak stále méně. Ale žil ještě ve chvíli, kdy se ho čtyři kamarádi pokoušeli zapálit. Jenže neměli po ruce pořádnou hořlavinu. Bez ní jim nechytil. Otráven neúspěchem vzal jeden ze skupiny obránců tradiční ruské rodiny velký kámen a rozbil jím hlavu třiadvacetiletého muže tak, že ho nedokázali identifikovat ani vlastní rodiče.

Rok před tím, než došlo k uvedené tragédii, ruský prezident Vladimir Putin nabral kurz k upevnění rodinných hodnot. Muž, žena, a spousta dětí. To odpovídá ruské tradici, to podporuje církev a takové Rusko chce jeho vůdce reprezentovat. Žádné odchylky, žádné extravagance, a už vůbec ne sexuální.

Správný ruský mužik musí být dostatečně tvrdý, až hrubý a musí mít v domě hlavní slovo. „Chlapáctví“ se stalo součástí státní ideologie, ideálem podporovaným nejoblíbenějším politikem v zemi –sám Putin se snaží ztělesňovat mužství v jeho nejjednodušší podobě: jako svalnatý přemožitel divokých zvířat, jako pilot vojenské stíhačky, jako silák, který ovládá svět z koňského hřbetu, vrcholků skal i carského trůnu. Hlavně se ovšem takový alfasamec líbí voličům, kteří jsou v Rusku tvořeni převážně konzervativními nositeli tradiční představy o heterosexuální, a žádné jiné, společnosti.

Žena na správném místě

Výše naznačený pohled na ruské gaye se letos 22. dubna institucionalizoval jmenováním nové ombudsmanky Taťány Moskalkovové. Nic absurdnějšího, než že tato bývalá policistka bude hájit práva všech občanů bez rozdílu, si nelze představit. Nejde o to, že dříve nosila uniformu. Jde o její názory. V roce 2013 poskytla rozhovor reportérovi Pavlu Kanyginovi; to ještě seděla v dumě coby poslankyně. Jakmile se jí zeptal na práva homosexuálů v Rusku, zrudla – spíš vzteky, než studem – a pravila: „Pro mne to je téma nepříjemné, já ho odmítám a myslím si, že nemá dostávat propagandistický prostor, podobně jako propaganda drog, kouření, sionismu...“ Dnes má tedy na starosti i menšinu, jíž se štítí.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.