„Bylo to jako být slepý,“ vzpomínal na velký londýnský smog z roku 1952 Stan Cribb, který v té době pomáhal svému otci vést pohřební ústav. „Vyšli jste ven a cítili pálení v očích, jakoby všude kolem hořela auta.“
Tisíce uzavřených škol a zákaz kamionové dopravy. Dillí pohltil toxický smog |
Londýn začátkem prosince 1952 pokryl těžký bělavý smog na celých pět dní. Hlavní město Velké Británie se potýkalo se špatnou kvalitou vzduchu již od 13. století a tak dlouhotrvající mlha příliš lidí z počátku nezarazila.
Chladné prosincové počasí přimělo velké množství lidí topit v kamnech a tehdy levné a nekvalitní uhlí s vysokým obsahem sulfidů uvolňovalo z kamen do ovzduší vysoké dávky látek škodlivých zdraví.
Od pátku 5. do úterý 9. prosince 1952 panovalo nad Londýnem bezvětří a smog tak nad městem ležel jako bílá peřina. V hlavním městě navíc proběhla výměna elektrických tramvají za dieselové autobusy, což tvorbě smogu značně napomohlo.
Policista s rouškou během Londýnského smogu 1952.
Lidé venku mohli dýchat jen stěží. Viditelnost se zkrátila na několik metrů, což prakticky znemožnilo jízdu automobilem. Městská hromadná doprava tak musela na několik dní přerušit provoz a stejně tak i zdravotnická záchranná služba. Pacienti se tak museli do nemocnic dopravovat pěšky.
Téměř všichni chodili poslepu ulicemi a s nimi i Stan Cribb se svým strýcem. Oni sami táhli pohřební vůz. Zakázek měli víc než dost, v celém Londýně během prvních dvou dní zemřelo podle odhadů na čtyři tisíce lidí.
Povětšinou šlo o velmi mladé, nebo staré lidi, kteří již předtím trpěli problémy s dýcháním. Zdravotní problémy se však nově objevily u více než sto tisíc lidí. Nikdo však nepanikařil. Londýňané byli zvyklí na mlhy a ve většině případů se domnívali, že jde jen o další inverzi, která brzy zmizí.
Dobytek měl černé plíce
V neděli se viditelnost snížila na půl metru a situace vypadala velmi kriticky. Ulice byly plné opuštěných aut, dobytek na trhu Smithfield byl poražen a veškeré maso bylo vyhozeno. Plíce zvířat byly naprosto černé. V té době již v Londýně zemřelo šest a půl tisíce lidí.
Rty mrtvých se barvily do modra, vyprávěl Cribb. Nemusel prý ani přemýšlet nad tím, jak lidé zemřeli. Udusili se občas i na ulici.
V poslední den smogu, v úterý 9. prosince 1952, zemřelo více než 900 lidí. Pak se zvedl vítr a smog zmizel tak rychle, jako se objevil. Podle posledních výzkumů publikovaných v časopise Environmental Health Perspectives během pětidenního období zemřelo v Londýně na 12 tisíc lidí. Zdravotní následky si odneslo až 200 tisíc obyvatel hlavního města.
