Od roku 1946, kdy byla založena stávající tradice novoročních koncertů, hrál orchestr pochod podle úpravy Leopolda Weningera z roku 1914. I proto, že nebylo k dispozici jiné aranžmá. Letos tomu bylo jinak. Zjistilo se totiž, že Weninger byl zapáleným nacistou a později složil několik desítek nacistických pochodů a písní. Takže proto na Nový rok 2020 tradiční skladba sice zazní, ale v jiné úpravě.
Když Vídeňští filharmonici před několika týdny změnu oznamovali, hned si pospíšili s ujištěním, že „pro posluchače se nic nemění“, takže tleskat se bude, bez ohledu na to, jestli to bude dirigentovi líbit či nikoli. Někteří z nich totiž v minulosti dali docela výrazně najevo, že se jim nezamlouvá, když se „prostý lid“ mezi diváky, pocházející často už na první pohled ze zahraničí, tleskáním zapojuje do představení. Například rakouský dirigent Nikolaus Harnoncourt v roce 2001 nechal zahrát slavný pochod hned dvakrát. Poprvé na začátku v elegantní orchestrální úpravě a na konci pak ještě jednou, Weningerovu „tleskací“ variantu.
Rakouská veřejnost je v pohledu na plánovanou změnu, jako skoro vždy, když jde o kulturu, rozdělená. Zatímco konzervativní kulturní publicisté, jako například Wilhelm Sinkovicz z deníku Die Presse, změnu odsuzují a vidí v tom předstupeň ke zpochybnění celého koncertu, historici změnu zpravidla vítají. „Je to velmi moudré rozhodnutí, které zároveň ukazuje, že Vídeňští filharmonici jsou v rámci svém hudební každodennosti schopni kriticky reflektovat nacistické období, i když Weningerova úprava Radeckého pochodu je výrazně starší než samotný nacismus,“ uvedl k tomu historik Oliver Rathkolb. Rathkolb přednášející na univerzitě ve Vídni v minulosti vedl komisi historiků, která se zabývala působením filharmoniků během nacistického období.
