LN: Portugalsko začátkem roku převzalo předsednictví v Radě EU, vaše mise se ale samozřejmě neomezuje jen na to. Jak byste hodnotil současné vztahy mezi Portugalskem a Českem?
Ono to spolu souvisí, chci využít předsednictví k tomu, aby se naše vztahy staly intenzivnějšími než dosud – myslím si totiž, že se dá udělat mnohem víc. Nejde jen o hospodářské vztahy, ale třeba také o spolupráci v kultuře či turismu.
Konkrétním příkladem mohou být společné podniky nebo třeba obchodní spolupráce na mimoevropských teritoriích. Portugalské firmy mají, z historických důvodů, dobrý přístup na trhy v zemích, jako je Brazílie či někdejší portugalská zámořská území v Africe. A české firmy by toho mohly využívat.
Luís Almeida de Sampaio (* 1957)■ Rodák z Porta, je kariérním diplomatem. ■ Vystudoval práva na univerzitě v Coimbře. ■ V letech 1987 až 1993 působil při portugalské delegaci NATO v Bruselu. ■ Později vedl portugalské diplomatické mise v Alžírsku, Srbsku a Německu, byl také stálým zástupcem Portugalska při NATO. ■ V současnosti je portugalským velvyslancem v Česku. |
Portugalské velvyslanectví v Praze organizuje během tohoto půlroku sedm konferencí na různá témata, od přechodu k zelené ekonomice až po význam portugalštiny jako světového jazyka. A když už jsme u bilaterálních vztahů, rád bych se zastavil u turistického ruchu, který je pro naši zemi velmi důležitý, přispívá k HDP asi 14 procenty. Jsme rádi, že Češi jsou častými návštěvníky na Madeiře a na Algarve, a byli bychom potěšeni, kdyby čeští turisté brzy objevili i další oblasti Portugalska.
LN: Když byste měl srovnat přístup k epidemii koronaviru v Portugalsku a v Česku, vidíte nějaké významné rozdíly?
Loni na jaře, na počátku epidemie, jsem tady viděl vzorový, zodpovědný přístup. Například prakticky všichni nosili obličejové masky, ač probíhala debata o jejich užitečnosti. Určitým způsobem jste ukázali cestu, i co do ohleduplnosti k druhým. Výsledkem byla velmi nízká úroveň nákazy.
Ale v létě... najednou bylo všechno jinak. Převládl uvolněný přístup – vzpomenu na slavný „piknik“ na Karlově mostě – a teď za to platíte vysokou cenu. Jsem přesvědčen, že do doby, než se podaří naočkovat velkou část populace, jsou přísná omezení jedinou možností. Vím samozřejmě, že uzávěry s sebou nesou nelehké, až tragické situace – lidé přicházejí o práci, firmy bankrotují... Jaké ale máme jiné možnosti? Rychlé uvolnění by bezpochyby přineslo mnoho dalších mrtvých. Nezapomeňme, že fungující ekonomika má smysl pouze tehdy, když máte lidi, kteří z ní mohou profitovat.
  |
V Portugalsku teď také zažíváme silný nárůst případů nemoci covid-19. A přísná omezení vnímáme jako jedinou cestu k otevření ekonomiky. Je důležité, že většina Portugalců se chce nechat očkovat proti koronaviru.
LN: Toto je zjevně dost velký rozdíl mezi našimi zeměmi. V Česku se značná část populace k vakcinaci staví přinejmenším rezervovaně...
Řekl bych, že co do očkování je společenská debata ohledně očkování v Portugalsku mnohem méně vyhrocená.
Dovolte mi na toto téma širší, snad filozofický komentář. Je jasné, že epidemie koronaviru bude mít dalekosáhlé, dlouhodobé důsledky, od kolektivní psychologie přes sociální chování až po politické vzorce. Je velkou zodpovědností všech lidí na vlivných a viditelných pozicích – to jsou politici, ale třeba i média –, aby se snažili tyto dalekosáhlé změny posunout směrem ke společenskému pokroku. A nikoli směrem k regresi. To se týká i debaty o očkování.
Správnou odpovědí, v širším smyslu, je velkorysost, více solidarity mezi lidmi. Bylo by velmi špatné, kdyby epidemie např. vytvořila příkopy mezi generacemi; naopak, pracujme na tom, aby se stavěly mosty. Podaří se nám to? Nevím. Ale snažit se musíme.
LN: Když to promítnu do politické úrovně, jakou cestou bychom měli jít?
V rámci EU je zásadní, aby zůstaly otevřené hranice, a velmi potřebná by byla větší koordinace zdravotnické politiky. Třeba společný nákup vakcín byl, myslím, velmi dobrým příkladem – všechny země dostaly očkovací látku ve stejnou dobu.
Ale dál už se nešlo, neexistuje třeba společný evropský postup ve smyslu očkovacích priorit, tedy které skupiny lidí dostanou vakcínu jako první a kdo později. Kdyby taková společná politika existovala, všichni by byli ve větším klidu.
