Lidovky.cz

MACHÁČEK: Co s námi a Visegrádem

Evropa

  13:39
V Praze ve středu jednali ministři vnitra zemí Visegrádu neboli V4 a shodli se především na tom, že opět odmítli povinné uprchlické kvóty, a též na tom, že je potřeba posílit vnější ochranu schengenské hranice a že uprchlíci mají být v rámci tzv. hotspotů drženi v detenčních zařízeních, dokud nebude řádně ověřena jejich totožnost.

Zleva: prezident ČR Miloš Zeman, prezident Polska Bronislaw Komorowski, slovenský prezident Andrej Kiska, prezident Maďarska János Áder a ukrajinský prezident Petro Porošenko po jednání skupiny V4 s ukrajinským prezidentem. foto: Reuters

V4 se dnes také shodla na podpoře společné pohraniční stráže EU. Poté, co se dostala k moci nová polská vláda, demonstrovala V4 v novém složení jednotu, dokonce byl odhlasován závazek postupovat příště společně.

Jednota je to silnější než před pár měsíci, když Poláci nakonec změnili názor; podíváme-li se na to ale detailněji, ta jednota nám uvadá. Polákům například pořád vadí, že by nová společná pohraniční stráž Schengenu měla mít právo zasahovat i na území či na hranici státu proti jeho vůli, resp. za situace, kdy hraniční země Schengenu situaci nezvládá, ale nepožádá sama o pomoc.

Tradiční polské národní hrdosti se tohle moc nezamlouvá, ale kdoví, jak by se k tomu stavěli čeští politici, kdyby Česká republika byla hraniční zemí Schengenu. ČR jako jediná ze zemí V4 hraniční zemí Schengenu pochopitelně není. Je jasné, že opravdu efektivní společná pohraniční stráž bude stát hodně peněz, ale když před pár dny německý ministr financí Wolfgang Schäuble navrhl, že by za tímto účelem měla vzniknout unijní daň z benzinu, tento vypuštěný balonek český ministr financí Andrej Babiš rychle propíchl.

Když ne daň, co třeba společný dluhopis? Peníze jsou dnes velmi levné a někdo to zaplatit musí. Co na to V4? Nevíme. Co vlastně v aktuálních tématech – kromě migrace – visegrádskou skupinu zemí vlastně spojuje, vedle toho, že mluvíme až na Maďary slovanskými jazyky, že spolu až na výjimky sousedíme, že jsme měli společný osud sovětského satelitu a teď jsme společně v Unii?

Možná to je téma stále příliš velké závislosti na ruském plynu a ropě. S tím souvisí i odpor států V4 k rozšíření rusko-německého plynovodu Nord Stream pod Severním mořem. Zde pro změnu se společným postojem zase lavíruje Česká republika, údajně proto, že chce být přátelská k Německu.

Pak se dá také mluvit o semknutosti zemí V4, když všechny stále deklarují ochotu stavět či dokončit nové jaderné elektrárny. Jenže k omezení závislosti na Rusku nedojde – například Maďarům to zaplatí a budou stavět právě Rusové.

Potěšující je snad jen to, že země jako Japonsko a Jižní Korea mají rády myšlenku V4 jako jednoho velkého autonomního segmentu evropského trhu, kde toho také spoustu vyrábějí a zaměstnávají mnoho lidí. To, že není region V4 připraven na multikulturalismus, bych zdejším společnostem nevyčítal, ani bych je nezesměšňoval.

Západ multikulturalismus pomalu a postupně stravuje 50 let. Východním Němcům to jde také o dost pomaleji než západním i pod kuratelou tvrdé převýchovy. Horší je, že se ostrý odpor k migraci spojuje s útoky na liberální, ústavou limitovanou demokracii jako takovou.

Jinak vzhledem k tomu, že maďarský premiér Viktor Orbán sám odhlásil odvrat od liberalismu, a s poukazem na to, že polská vláda likviduje nezávislé ústavní soudnictví, netají se vládním řízením médií a hlavně přípravou kriminální pomsty pro politické oponenty, nebylo by pro Českou republiku špatné, kdyby okatou podporu visegrádské spolupráce mírně omezila.

Ano – máme také svoje problémy, třeba s proruským a neliberálním Zemanem, ale třeba ústavní soudnictví je u nás silné, emancipované a už i tradiční. A média máme pluralitní, s diverzifikovaným vlastnictvím.

Není naším zájmem tlačit Polsko do kouta, měli bychom ale více upozorňovat svět na to, že některé věci v Česku prostě vůbec nehrozí. Máme také nějakou – už předválečnou – demokratickou tradici, jakkoli je to spíše než tradice jen jakási silnější vzpomínka.

Hlavním tématem letošního Davosu je robotizace. Kdo se však na brzkou dobu robotickou jenom těší, toho je asi dobré trochu zchladit, protože i sami delegáti a vystupující k tématu přistupují jak s entuziasmem, tak s vážnými obavami.

Mluví se o tom, jaké to bude, až roboti nahradí vojáky i generály. Mluví se o tom, zda bude ohrožena střední třída. Vlna robotizace a sofistikovaného softwaru bude mít své vítěze a poražené, stejně jako je měl vynález parního stroje a přechod k masové produkci.

Výzkumníci Oxfordské univerzity například tvrdí, že polovina amerických pracovních příležitostí bude zautomatizována během příštích dvou dekád.

Americká banka Merrill Lynch již pracuje na automatizaci investičního poradenství pro klienty s účty, na kterých je méně než 250 000 dolarů. I banky Wells Fargo a Morgan Stanley vyvíjejí roboporadce. JPMorgan vyvíjí umělou inteligenci pro investiční strategie.

Prostor pro snížení nákladů je obrovský. Bank of America odhaduje, že v americkém zdravotnictví a průmyslu se v příští dekádě sníží náklady o devět bilionů dolarů a produktivita se zvýší o třetinu.

Problém by nastal, kdyby ztráty pracovních příležitostí z nové revoluce snížily poptávku po zboží, které budou samy stroje vyrábět.

Na druhou stranu nové počítače dokážou lépe analyzovat uchazeče o práci, zlepší akademický výzkum, přinesou lepší rozhodování ve zdravotnictví. I dělníci mohou být produktivnější a lepší ve své práci.

Debata Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.