Merkelová to měla říct na nedělním setkání s občany v pivním stanu v Mnichově, těsně po návratu ze sicilského summitu G7 a po setkání s Donaldem Trumpem.
Potíž je v tom, že – jak už to s titulky bývá – takhle to Merkelová vůbec neřekla. „Doba, kdy se můžeme plně spoléhat na ostatní, je do určité míry pryč. Vychází to z mé zkušenosti posledních dní,“ sdělila kancléřka.
Všimněme si slůvek jako „plně“ a „do určité míry“, protože bez nich to lze chápat podstatně jinak. Evropa je totiž na Americe totálně závislá a v tuto chvíli se na ni spoléhá taktéž totálně. Třeba právě německá armáda je slaboučká, Německo nemá ani letadlové lodi, ani přepravní kapacity, a nemá ani spoustu dalších věcí. Někdy to možná bude jinak, ale opětovné vybudování a vyzbrojení zredukovaných armád bude trvat minimálně jednu dekádu.
Může to navíc skončit tak, že kdyby o své obraně rozhodovala Evropa sama, pak debaty o tom, kdo bude čemu velet a od koho se budou zbraně nakupovat, skončí podobně jako debaty o tom, jak má vypadat eurozóna, tudíž ne moc nadějně a produktivně. Oproti tomu má NATO s plně integrovanou Amerikou zaběhlé, vyzkoušené a jasné rozhodovací mechanismy a struktury.
Možná Merkelová cítí frustraci z nedohody o klimatu, z Trumpova chování, z kritiky německého přebytku vývozu apod.
‚Není důvěryhodný partner.‘ Merkelová zlomila hůl nad Trumpem, tvrdí média v USA |
Lze se však také domnívat, že se zde pomalu, ale jistě vynořuje kontranarativ, který rovněž ve Financial Times formuluje Andrew Moravcsik. Ten je sice profesorem na Princetonu, ale mluví z duše mnohým v Evropě, a v Německu především.
Jeho článek se jmenuje „Evropa platí svůj férový díl, ať už Trump říká cokoli“. Podle něj jsou ona dvě procenta HDP na obranu zastaralá, protože přece existují také nevojenské příspěvky k bezpečnosti. Je to ekonomická síla jako taková, je to diplomatická síla, je to zahraniční pomoc, například v případě Ukrajiny je to ekonomická pomoc a pomoc při řešení situace v zásobování plynem apod.
Tak nevím, pokud tohle začnou evropské země oficiálně říkat (zatím to neříkají, ale svým způsobem k tomu směřujeme), pak se může Amerika doopravdy naštvat. Nejen vznětlivý Trump, ale i rozumní generálové a bezpečnostní a obranný establishment kolem něj. Ty argumenty jsou totiž takové chytrácké a snaha vymlouvat se z nich dost čiší. Obrana je přece obrana, ekonomika je ekonomika a zahraniční pomoc je zahraniční pomoc.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
