Na pomyslném stole nápadů se ocitly i daně z dovozu energií nebo zvýšené ekologické daně. Informují o tom dnešní Financial Times.
Rozpočet EU činí jedno procento celkového unijního HDP a britský příspěvek činí přibližně 12 procent. Debaty o tom, jak výpadek příjmů nahradit, budou jistě divoké a turbulentní a určitě se nesetkají s vřelým přijetím v členských státech. EU si pochopitelně nemůže ani půjčovat, ani tisknout peníze. 80 procent společného rozpočtu je příspěvkem národních vlád, zbytek je podíl na výběru DPH a pak je tu podíl na příjmech ze cla.
Komise dává na stůl snížení zemědělských dotací, které stále činí největší položku společného rozpočtu. Část těchto dotací by podle návrhu vyplácely národní státy. Škrtat se bude i v programech na podporu regionů.
Komise také pochopitelně brání sama sebe. Práce úředníka či experta v Komisi už pro lidi z nejvyspělejších států dávno není atraktivní. Takový švédský úředník si doma vydělá víc než v Bruselu. Analýza zdůrazňuje, že nedávno prošel rozpočet škrty (snížily se platy a penze, prodloužila se pracovní doba), a přitom toho musí Komise řešit daleko více než v minulosti – migraci, terorismus, společnou obranu a nyní také brexit.
1. S daněním ECB to není pochopitelné. Centrální banka může, jak známo, vytvářet také ztrátu. A co potom? Jistě by bylo také třeba změnit základní smlouvy, i pro případ vybírání nějaké evropské energetické či ekologické daně.
2. Když bude v Komisi pracovat více ambiciózních a schopných mladých lidí z Bulharska, Litvy nebo Slovenska, vůbec mi to nevadí. Ale možná by se tím Brusel ještě více odcizil v Nizozemsku, Švédsku nebo Dánsku.
....
Otázka sňatku homosexuálů se může jevit jako nevýznamná, ale pro německou politiku důležitá je. Německá kancléřka v televizní talk show naznačila, že by poslancům z CDU navrhla, ať se ve věci sňatku gayů a leseb rozhodnou podle vlastního vědomí a svědomí. V současné době podobný sňatek zakazuje německý občanský zákoník a křesťanští demokraté jako v Německu prakticky jediní jeho schválení až dosud principiálně vylučovali.
Německý tisk nyní spekuluje o tom, zda tato „kauza“ Merkelovou neoslabí, podobně jako ji svého času oslabila uprchlická krize. Podobně jako v případě uprchlíků oznámila Merkelová zásadní změnu politiky z čista jasna, bez konzultace s politickými partnery a vlastní stranou. Zároveň dala kancléřka v tomto případě najevo, že ona sama nemá k této otázce vyhraněný a principiální či emotivní vztah.
Merkelová se pokusila osvěžit svou starou metodu – přebrat agendu politickým konkurentům, absorbovat ji do vlastní strany a konkurenty tím oslabit, což už jí párkrát vyšlo. Už tak učinila například s jadernou energetikou ve vztahu ke straně Zelených a s migranty vůči levici vůbec.
Jsou tu dvě rizika. Merkelová to asi myslela jako politickou agendu pro příští koalici. Sociální demokraté ale nyní říkají – dobře, pojďme o tom tedy hlasovat hned. A už to ohlásili jako agendu příslušného výboru Bundestagu. Teď se těší, jak se budou křesťanští demokraté smažit ve vlastní šťávě a jak budou lavírovat.
Druhé riziko spočívá v tom, že jádroví voliči křesťanských demokratů se mohou začít tázat, co na politice strany, kterou volí nebo jejímiž jsou členy, vlastně ještě zůstává křesťanského nebo konzervativního. Mohou se také rozhodnout zůstat pak při volbách doma, což pomůže těm vyhraněnějším.
Můj komentář: Takhle to dopadá, když jsou lidé s ekonomickou situací spokojeni a neřeší nic zásadního. Ekonomická situace rozhodne, žádný raketový „znovunástup“ SPD kvůli této kauze nečekám. Co se Merkelové týče, je dobře, že v této věci nedává najevo emoce. Proč by měla předstírat, že to prožívá, když tomu tak není? Mne osobně to téma třeba také nechává chladným. Nejsem ale žádný konzervativec ani křesťanský demokrat.
„Autor je předsedou spárvní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.“
