Disputace mezi Bruselem a Varšavou znamená existenční test pro celou EU.
Bitva o Polsko se stává testovacím případem toho, jakou sílu má populismus – nejen v Evropě, ale po celém světě. Charles Kupchan, který v Obamově Bílém domě vedl evropské oddělení, minulý týden napsal: „S tím, jak USA odcházejí ze scény, je na Evropské unii, aby bránila principy a praxi demokratické společnosti. Ve hře je osud Polska, Evropy a Západu vůbec.“
Kdo si však myslí, že EU rozhodující bitvu s populismem a autoritářstvím vyhraje, bude s největší pravděpodobností velmi zklamán. Kombinace politiky a strategických úvah povede docela jistě k chaotickému kompromisu.
Komisi zalarmovalo už to, že polská vláda učinila z veřejnoprávního vysílání propagační nástroj vlády. Hlavně ale jde o zákony, které dávají vládě prostor ovlivňovat soudy. Polská státní televize je špatný vtip, ale pořád má Polsko silná nezávislá média a životaschopné opoziční strany. Ale polská vláda jim podle Rachmana začíná ztěžovat život a snaží se o podivnou reformu volebního systému.
Autority v Bruselu musely dát najevo, že musí být narýsována nějaká dělicí čára. Na druhou stranu je případ Polska pro Brusel z kategorie „lose-lose“. Když nebude EU dělat nic, bude vypadat, že ohrožuje demokracii a vládu práva. Ale když EU nějak rozhodne, dovolí nacionalistické vládě podkopávat evropskou nezávislost. Navíc jde o bitvu, kterou Brusel asi prohraje. Maďarsko už potvrdilo, že bude sankce proti Polsku vetovat. EU bude vypadat impotentně – rozdělená a neschopná bránit hodnoty.
Nepomáhá ani situace ve Španělsku, resp. Katalánsku. EU může krásně tvrdit, že referendum bylo nelegální a že španělské soudy respektují ústavu a mediální svobodu. Nicméně vláda v Polsku bude tvrdit, že političtí vězni jsou ve Španělsku, nikoli v Polsku.
Polská vláda argumentuje tím, že je trestána za to, že zastává konzervativní hodnoty a kritizuje EU. To spolu s geopolitickými ohledy povede k tomu, že Varšava a Brusel dohodnou kompromis. Německá vláda také váhá – z historických a zeměpisných důvodů: smír s Polskem chápe jako historický imperativ.
Kompromis už se možná uskutečňuje. Minulý týden Polsko udělalo změny ve vládě, odvolalo lidi považované v Bruselu za největší „blázny“. EU, která má potíže s reformou eurozóny, brexitem a kdoví čím ještě – možná popadne Polskem nabízenou olivovou větev. To by ale byla chyba. Vývoj v Polsku a Maďarsku je podle Rachmana do budoucna důležitější než brexit.
