Čtrěte zde. Podle serveru se tak potvrzuje jedna důležitá informace z neroztříděného a neověřeného zpravodajského materiálu o Trumpovi, který způsobil v lednu loňského roku – tedy po volbách, ale ještě před inaugurací – takový rozruch. Této americké Kubiceho zprávě se ve washingtonském newspeaku říká „dossier“, čili řekněme třeba „složka“, a každý pochopitelně ví, o jaké „dossier“ se jedná, když na to přijde řeč.
Pro koho není McClatchy důvěryhodný zdroj, ten snad nepohrdne The New York Times, které to napsaly o den později s odvoláním na Reuters. Vyšetřovatelé prý mají důkaz, že Cohen přicestoval do Prahy z Německa v rámci schengenského systému. Agenti FBI minulý týden prohlíželi Cohenův byt i pracoviště, bylo to ale v souvislosti s jinou kauzou, tedy s výplatou odškodného či „držhubného“ jistým slečnám. O den později však Cohen tuto zprávu v The New York Times popřel s tím, že v Praze nikdy v životě nebyl: „Špatné zpravodajství, špatné informace, špatná story,“ vzkázal Cohen.
…
Editorial Financial Times píše o raketových útocích tří západních zemí v Sýrii.
Ideální by samozřejmě bylo, kdyby byl původce chemického útoku nejprve nezpochybnitelně ověřen. Jenže čas byl tentokrát samou podstatou věci.
Svět si samozřejmě může oddechnout, že koordinovaný raketový útok byl připraven tak, aby minimalizoval oběti a aby neprovokoval Rusko a Írán k eskalaci. Je také správné, že Washington odolal pokušení řešit něco sám a přizval Francii a Velkou Británii.
V roce 2013 odradil ruský prezident Putin amerického prezidenta Obamu od podobného trestného útoku s tím, že Rusko dohlédne na destrukci syrských zásob chemických zbraní. Tento slib Putin nedodržel, a proto jsou dnes velmi neupřímné ruské návrhy, aby Rada bezpečnosti trestný útok odsoudila.
To, co platí pro jasný vzkaz o tom, že kdo použije chemické zbraně, zaplatí velkou cenu, neplatí pro další věci. Trump podle editorialu chybuje, je impulzivní a nespolehlivý. Jeho válečnické tweety zvyšují globální napětí a triumfátorská reakce „mission accomplished“ na proběhlou operaci také.
Ničemu nepomůže ani Trumpem ohlášené stažení ze Sýrie. Pokud si chce Západ zachovat vliv na tamní situaci, musí být vojensky přítomný. Střílení raket není přece žádný plán ani strategie.
…
Energetická politika EU je velmi úzce spojena s geopolitikou kvůli přílišnému spoléhání se na ruský plyn. Největším bojištěm je v současnosti plynovod Nord Stream 2, který přivede plyn z Ruska přímo do Německa s tím, že obejde tranzitní země ve východní Evropě, citlivé je to především v případě Ukrajiny.
Ukrajina má asociační dohodu s EU a teritoriální konflikt s Ruskem, a proto je považováno za klíčové (především je to jasný názor USA), aby neztratila status tranzitní země pro ruský plyn do Evropy. Zajímavé je, že při návštěvě ukrajinského prezidenta Petra Porošenka v Berlíně minulý týden oznámila kancléřka Merkelová změnu dosavadního názoru a postavila se na stranu Ukrajiny proti Nord Streamu 2 a proti zájmu konsorcia německých firem, které se v projektu angažují.
V celé hře jsou samozřejmě důležité všechny možné věci. Je tu Sýrie a kauza Skripal a Západ vůči Rusku přitvrzuje, ale je tu i nedávný únik dokumentů z evropského komisariátu pro konkurenci o řízení, které se vede proti ruskému Gazpromu. Zpráva obsahuje i informace o tom, jak se Rusko chystá fragmentovat trh s plynem ve východní Evropě.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
