Samozřejmě, americký systém nebyl a není dokonalý. Indiáni (rodilí Američané) nebyli považováni za lidské bytosti a černoši získali neomezené volební právo až v roce 1965. Takže i USA samozřejmě poznaly hnutí za lidská práva a jejich dnešní právní systém mísí negativní vymezení svobody s progresivistickými právy a nároky. Možná by ale neškodilo, kdyby se svět ke konceptu negativního vymezení práv a svobod vrátil. S odkazem na výše zmíněný příklad by stačilo říci, že stát nikdy nepřijme zákon omezující práva na základě rasy, náboženství, barvy pleti apod. Negativní vymezení vychází ze zdravé a rozumné skepse k vládám a vládnutí, pozitivní vymezení lidských práv z pokrokové představy, že čím více bude práv, tím bude na světě lépe.
Je na tom svět s lidskými právy 70 let po přijetí deklarace lépe? To se těžko měří – v něčem ano, v něčem ne. Lidí je na planetě třikrát víc než před sedmdesáti lety. Zní to možná banálně a frázovitě, ale boj za lidská práva musí být konstantou. Lidstvo nikdy nedospěje do uspokojivého stadia. Určitou potíž může ale představovat proliferace práv, která se stává jakýmsi neustále rozšiřovaným seznamem nesplnitelných přání a nároků. Existují nejen práva lidská, občanská či politická, ale i sociální. A také práva zvířat, dětí, věřitelů, dlužníků, držitelů zbraní, pacientů, matek, migrantů, obětí, LGBTQ, rostlin, práva na čistou vodu, hygienu – a desítky dalších. Čím více práv, tím hůře se pak kontroluje a vymáhá jejich dodržování. A tím snáze se jaksi relativizuje to opravdu důležité.
Možná by nebylo od věci vrátit se k neodcizitelným právům základním – k právům na svobodný projev, náboženství, politickou volbu, na ochranu vlastnictví apod. – a ta na mezinárodní úrovni opravdu tvrdě vymáhat. Samozřejmě ale víme, že pokrokový svět má vykročeno úplně jiným směrem.
S tím souvisí i volání po modernizaci konceptu lidských práv v české zahraniční politice. Osobně mám za to, že bude lepší – podle hesla „Drž se, čerte, svého kopyta“ – držet se havlovských tradic, a to i „teritoriálně“, jako je tomu v případě Kuby, než se univerzálně rozmachovat až k genderovým právům v Africe.
MACHÁČEK: Francie potřebuje liberálního reformátora |
Největším nepřítelem lidských práv je nezájem a lhostejnost. A největším přítelem solidarita. To platí pořád. Francouzské velvyslanectví v úterý připomnělo třicet let od snídaně francouzského prezidenta Francoise Mitteranda s českými disidenty. Takové kroky byly, jsou a budou to hlavní. Bez otevřené podpory těm, jejichž základní práva jsou omezována, a těm, kteří na to upozorňují a podstupují riziko, se nikdy nikde nic nezlepší.
A na závěr: stejně důležité jako vzpomínat je být si vědom hrozeb. Čínská komunistická vláda přišla se systémem bodování a kategorizace obyvatelstva. Ten vychází nejen z měření vašeho chování na sociálních sítích, ale i z totálního elektronického sledování a vyhodnocování vaší digitální stopy. S chytrým telefonem v kapse se přesně ví, kde jste, kudy chodíte, kde a čím trávíte svůj čas, kde jste se zdrželi apod. Nějaké GDPR a ochrana osobních dat nikoho nezajímá. A nemyslete si, že uniknete odmítnutím chytrého telefonu. To zmizíte v převýchovném táboře jako první. Gigantická hrozba pro lidská práva, nesouměřitelná s čímkoli, co tu bylo kdy dřív, nabývá konkrétní kontury. Elektronický náramek už nebudou mít vězni, ale každý.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
