Lidovky.cz

MACHÁČEK: Jak trhy ignorují politiku a konec krize eurozóny

Názory

  13:00
John Authers na serveru Bloombergu upozorňuje, že riziková prémie z výnosu dluhopisů mezi německými a řeckými obligacemi se právě dostala na úroveň října 2009, tedy před krizi eurozóny. Otázkou také je, jak trhy reagují na politiku, nastává asi období, kdy je trhům politika spíš ukradená.
Řecko (ilustrační foto)

Řecko (ilustrační foto) foto: Reuters

V případě Itálie se riziková prémie dokonce dostala na úroveň jara 2018, tedy doby, než populistické Hnutí pěti hvězd zformovalo koalici s nacionalistickou Ligou. Tato vláda hrozila konfrontací s EU ohledně rozpočtu, což se nakonec nestalo také kvůli rozpadu této koalice. Italská ekonomika zůstává slabá, Liga je mimo vládu, je ale silná a vlivná. Přesto je podle trhů politické riziko slabé.

V případě Řecka je zase třeba připomenout, že to bylo právě ono, kdo po volbách v roce 2009 odstartoval krizi eurozóny. Tehdejší řecký premiér George Papandreu po volbách objevil, že schodek rozpočtu je mnohem větší, než se myslelo, že Řecko flagrantně porušuje pravidla EU a eurozóny. Ve středu se riziková prémie u řeckých dluhopisů dostala na úroveň před zmíněnými volbami v říjnu 2009. Riziková prémie byla přitom vždy chápána jako ukazatel pravděpodobnosti toho, že se eurozóna rozpadne nebo z ní někdo odejde.

Před deseti lety se leckdo domníval (včetně autora Monitoru JM), že pokud chce eurozóna přežít, bude muset krize nastartovat masivní institucionální reformu – včetně rozpočtu pro eurozónu. Místo toho to politici víceméně vyseděli – a z dnešního pohledu jim to prošlo. Řecko vystřídalo za tu dobu mnoho premiérů a dramatická období politické nestability. Na druhé straně vyjednávacího stolu byla ale vždy pořád ta samá kancléřka Merkelová. Řecko zažilo hlubokou ekonomickou depresi, žádnou velkou strukturální reformu a modernizaci ekonomiky však neprovedlo. V podstatě se propatlává kupředu jako celá eurozóna. Trhy to už ale neznervózňuje, riziko je podle nich pryč.

Problém se nyní přesouvá z periferie do centra. Francie i Německo musejí čelit nástupu populistů i oslabení průmyslového sektoru. Do toho odchází Británie z EU. Existence eurozóny není ohrožena, celková důvěra v její ekonomiku však zůstává velmi slabá.

Zajímavé také je, jak trhy klidně vyhodnocují vývoj politiky v USA. Index S&P 500 naznačuje, že vývoj primárek v Iowě či New Hampshire nikoho nezneklidňuje. Bernie Sanders plánuje revoluci – a každému je to jedno. Trhy jistě nejsou dokonalé a racionální, ale mohou být blízko jakémusi obecnému moudru (conventional wisdom). Síly progresivistů a revolucionářů (Sanders) na jedné straně a umírněných (Bloomberg) na straně druhé v Demokratické straně jsou vyrovnané.

Podle trhů je Sanders nezvolitelný, a když vyhraje primárky, má to protržní kandidát Donald Trump v kapse. A kdyby vyhrál miliardář Bloomberg, budou trhy spokojeny dvojnásob.

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

Debata Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.