Vědci nyní říkají, že není úplně běžné nakazit se z kontaminovaného povrchu. Ani potkávání se s lidmi venku na čerstvém vzduchu k šíření viru moc nepřispívá.
Na vině jsou především blízké interakce mezi lidmi po delší časový úsek. Přeplněné místnosti, špatně větrané prostory, kde lidé hlasitě řvou a zpívají – to všechno zvyšuje riziko. Dodejme, že proto jsou natřískané kluby tak nebezpečné. Ne že by lidi nakazila zpívající kapela. Jde spíš o to, že v klubech a barech hraje nahlas hudba a lidé kolem stolu musejí řvát, aby se vůbec slyšeli (mimochodem, stejně huláká horník se sbíječkou – pozn. aut.).
Na základě tohoto konsenzu mohou vlády a místní autority budovat strategie na ochranu veřejného zdraví a fungování ekonomik, jako jsou instalace bariér z plexiskla, roušky v obchodech, dobré ventilační systémy a pokud možno otevřená okna, kde to jen trochu jde.
Rozsáhlé karantény zastavily šíření viru, ale už v nich nelze pokračovat. Musí se jít cestou cílených intervencí. Má se udržovat fyzická vzdálenost, do práce docházet nebo jezdit na kole, a pokud to lze, pořádat porady na čerstvém vzduchu. Obchody by mohly částečně prodávat venku a tak dále.
Je třeba soustředit se na domovy důchodců, sociální ústavy a chudé početné rodiny žijící v přeplněných bytech. Masivní testování je zásadní, ale to už je taková mantra.
Tolik WSJ. Tři naše poznámky:
1. Lze si představit, že takhle nějak bude probíhat začátek školního roku. Ve třídách budou pořád otevřená okna. Ale co až se ochladí?
2. Nebylo chybou konstruovat všechny nové vlaky a autobusy tak, že v nich není možné otevřít okna? A co všechny ty skleněné kancelářské budovy? Ani tam často nejde otevřít jediné okno a ventilace mnohdy funguje mizerně.
3. Docela špatná zpráva pro hudebníky a divadelníky. Nyní se dá hrát a hraje se venku, ale co koncerty v malých klubech a představení v malých divadlech? Tady lze od podzimu a v zimě čekat nejméně jednu další mrtvou sezonu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
