Rádo se stalo

Jinak příběh pana doktora Hnízdila znám, ale je dobře ty věci stále připomínat, neb lidská paměť je krátká …A jak říkáte, už aby byl pryč, jen mám takovou obavu, abychom si místo něj nedosadili jeho vtipnější klon …

díky za zkopírování

už aby byl z pol. scény pryč. myslím že tento rozbor p. S.Š je velice trefný plus postřehy MUDr. J. Hnízdila http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=10191 děsivé; je, kolik lidí se do toho zapojí a okamžitě využije příležitost, takový  symbiotický vztah parazitů

Copak Láďa, ta umí ..........

http://vtipy.netroof.eu/item/6529/modra-mu-slusi/

Pokud není možné rozhodnout,

Pokud není možné rozhodnout, které ze dvou "es" lže, je nutno obě karty považovat za falešné - a nevěřit ani jednomu z aktérů této povedené taškařice.

Jakl u Moravce

Pominu-li trefně napsaný článek na Jakla a jeho šou v OMV, mě tam zaujalo jedno jeho vyjádření (doufám že jsem to dobře chápala) a to, že říkal, že ministersto spravedlonosti neustále s hradem konzultovalo amnestii a zasílalo na hrad průběžně kolika osob by se to mělo týkat. Odpovědi na dotaz, zda tuto koresponcenci hrad-ministersto může doložit , se vyhnul. Mluvil-li pravdu, pak ovšem je otázkou jak to ve skutečnosti bylo. Ministr Blažek tvrdil,  že za nic ministerstvo nemůže, nikdo to s nimi nekonzultoval. Lhal Blažek či Jakl?

formulace amnestie

Podle dlouholetého Klausova poradce Dušana Třísky to ale rozhodně nebyla náhoda:"... mě osobně, bohužel, odsuzuje do role politologa amatéra, který nabízí tyto dvě hypotézy: 1) ... 2) Václav Klaus nikdy a nikde nedělá nic „jen tak“, či dokonce „pro nic za nic“.Neboli, nějaký politolog profesionál bude muset vysvětlit, proč se Václav Klaus rozhodl pro čin, o němž nemohl nevědět, že spustí lavinu žluči. My ostatní přinejmenším zaznamenejme odvahu, s níž tak učinil."http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-59100580-muze-mit-amnestie-negativni-dopady-na-ceskou-ekonomiku

Tak na toto téma napsala zajímavé pojednání

Tak na toto téma napsala zajímavé pojednání pani Sylva Šauerová pod názvem "Libovůle, nebo drzost ? A co takhle cílená, dobře promyšlená provokace ?" Z něhož cituji:"V komentáři České pozice „Amnestie nové éry : Nakrást a vytrvat“ se šéfredaktor István Léko zamýšlí nad jednáním Václava Klause, které podle něj  „nesvědčí o respektu k veřejnosti a vcítění do společenské atmosféry”, a má za to, že „v době, kdy nebývale zesiluje nedůvěra v demokratické procesy, je to nejen netaktické, je to přímo drzost” (ČP, 3. 1. 2013),http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/amnestie-nove-ery-nakrast-vytrvat Oproti tomu Jaroslav Spurný v komentáři Respektu k tématu amnestie píše o „prezidentově libovůli“ (Vidlemi, Respekt, 2. 1. 2013). http://respekt.ihned.cz/vidlemi/c1-59048570-prezidentova-libovule Žádný; z komentátorů, ba ani publicistů či politologů, se ale zatím nepokousil odpovědět na otázku, co se to vlastně děje, proč se prezident chová, jak se chová, co má jeho jednání znamenat a jaké cíle jím sleduje, pomineme-li opakující se vysvětlení, že “udělal tlustou čáru za korupcí 90. let” (např. Jan Štern na aktualne.cz, 3. 1. 2012) http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-stern.php?itemid=18597 a že máme „obezřetně sledovat, proč tak činí právě nyní a co ještě přijde” (Erik Tabery, Respekt,  3. 1. 2013). http://respekt.ihned.cz/komentar/c1-59052720-amnestie-vedomi To je ale málo. Tak předně, nepoužila bych ani slovo libovůle, ba ani drzost, nýbrž výrazu provokace. Václav Klaus totiž v posledních letech nedělá nic jiného. Sem můžeme zařadit vyvolávání kontroverzí v zahraničí (zřejmou odezvu za to, že jej západní svět nepřijal), doma vzdorování rozhodnutím parlamentu a tedy odmítání demokratických procesů, zesměšňování Ústavního soudu, návrhy na jmenování kontroverzních lidí  do ÚS, to přestože předem ví, že jsou Senátem  neprůchozí, vydělování celých skupin obyvatelstva (všichni jsou nepřátelé, v lepším případě úplně mimo), přitakání Hájkový bludům o Mesiáši a Satanovi nebo dokonce vyhrožování (všichni ti chorobní, nemocní, chudáci, ubožáci a aktéři směšných životů, tedy ti, kteří si myslí něco jiného než on, musejí pochopit, že on zůstane na stráži, a proto “budou-li mě zastrašovat, zůstanu v politice”), popírání reality (člověk neškodí životnímu prostředí, živočišných druhů neubývá, ale naopak přibývá) či podivná chuť být vždy a za všech okolností proti všemu a všem. Klaus nepolevuje v aktivitě ani v dalších dnech, po amnestii přišel na řadu Jaroslav Bureš a Renata Vesecká. Zde i ve všech ostatních případech musí vědět, jaká bude reakce veřejnosti.  Pokud jde o abolici, dobře ví, že právě nepotrestaní tuneláři a smějící se korupčníci jsou dvacet let hlavním zdrojem frustrace lidí a také že beztrestnost v důsledcích rozkládá společnost, narušuje důvěru v elementární spravedlnost, vyvolává pocty křivdy a dál a dál zesiluje nedůvěru v demokratické procesy a v demokracii jako takovou. Ministerstvo spravedlnosti stále ještě nezveřejnilo počty amnestovaných podmíněně odsouzených či těch, kterým bude zastaveno trestní stíhání ještě před konečným verdiktem soudu. I tak je už dnes jasné, že omilostněných ve všech kategoriích amnestie bude minimálně 20 tisíc, dozvídáme se (Právo, 4. 1. 2013). Amnestií to ale nekončí, ještě udělím alespoň jednou prezidentské milosti, vysmívá se přesto dál Klaus vyděšené veřejnosti. „Václav Klaus : Vrtoch nebo záměr ?”, tázal se kdysi v rozhlasovém pořadu MUDr. Petr Příhoda, křesťanský pedagog a publicista, původním povoláním psychiatr, a pokračoval : “Je neobvyklé, když hlava demokratického státu učiní rozhodnutí, jímž většinu zaskočí. Není divu, že na to nikdo není připraven. To se stalo, když Václav Klaus oznámil, čím podmiňuje svůj podpis, jimž by stvrdil smlouvu již dříve ratifikovanou oběma komorami Parlamentu. Údajně nás chce uchránit před nebezpečím, které ve skutečnosti nehrozí.  Je to vrtoch, anebo promyšlený záměr, který sleduje předem pojatý cíl. A jaký cíl ?  … Prezident překvapil politiky i novináře … Václav Havel nedávno prohlásil, že Klausovo počínání je nebezpečné. Komu se to zdá přílišné, ať se podívá, do jakého zmatku uvrhl vlastní stranu, která se právě jím tolik let zaštiťovala. Je možné, že něco podobného provede s českou společností jako celkem? Úspěšným demagogem se stává ten, v jehož nevědomí působí síly obdobné těm, které působí v duši davů” (Petr Příhoda, Čro6, 27. 10. 2009). Takže přece jenom někdo, ne však politik nebo novinář, nýbrž doktor medicíny, ne však dnes, nýbrž již před třemi roky. Ano, Václav Klaus, jak všichni dobře vědí, nikdy nedělá nic, co by neměl promyšlené na několik tahů dopředu. Samozřejmě, že jde o záměr a předem pojatý cíl, o tom nemůže být pochyb. Zeptejte se mě po 24. tahu bílým, kdysi odpověděl s úsměvem Alexandru Mitrofanovi na otázku po politické budoucnosti.  Klaus disponuje mnoha talenty, m.j. má i zvláštní dar falšovat historii, zakrývat pravou podstatu věcí, měnit význam slov. Toleranční patent. Hilsneriáda. Mobilizace. Atentát. Permanentní negativista, nálepkovač, kerý nikdy nepřichází se žádnou pozitivní myšlenkou, který nikdy nenastíní žádné představy o fungování a zejména ne budoucím směřování České republiky (pozor, to je velmi důležité) a člověk, který nepochopil základní poslání prezidenta, stmelovat společnost. Nebo snad pochopil a přesto dělal a dělá všechno pro to, aby byla rozdělená a rozeštvaná ? Klausovo veřejné vystupování ale nabývá v poslední době skoro hysterických rozměrů, což vyvolává dojem, že již jen pouhým pomyšlením na odchod z piedestalu musí nevýslovně trpět. Politické šachy proto hraje dál a na domácí scéně není nikdo, kdo by mu stačil. Obecenstvo působí jako uhranuté kobrou a reaguje jenom se zpožděním a povětšinou i špatně, totiž emocionálně, neboť na jeho negace odpovídá jinými negacemi, a nevědomky tak hraje hru, kterou mu Klaus vnutil, hru na neustálé vyvolávání dalších a dalších konfliktů, dalších a dalších prvokací.  Václav Klaus varoval v novoročním projevu před lidmi, kterým jde „o zvyšování neklidu“ ve společnosti. Málokdo ovšem vnesl v posledních měsících do politiky a mezi lidi tolik neklidu jako on. Vyzval k obraně tradičních hodnot a neuvedl jakých. Měl na mysli návrat etiky do politiky, návrat morálky do činností, které politiku naplňují, vymahatelnost práva bez ohledu na sociálně-společenské postavení jednotlivců, kteří se práva domáhají, s cílem vytvořit společenské povědomí, že nepoctivost a nezákonnost se nevyplácí, nedotknutelnost soukromého vlastnictví kromě vlastnictví získaného nezákonnou cestou, svobodě slova, a tudíž prosazovat právo občanů na informace a svobodu novinářů  pravdivé informace šířit ? Vyjádřil snad podporu občanským strukturám, tvořeným sítí obecních, zájmových, svépomocných, charitativních, náboženských, vzdělávacích, kulturních, sportovních a dalších společenstev, zaručujících přirozenou diferenciaci a mnohotvárnost společnosti a rozmanitost příležitostí k naplnění individuálních cílů lidí, strukturám tvořím protiváhu stále širší moci státu a bránícím rozbití společnosti na izolované jedince ? Nic z toho neplatí. Klaus hovořil i o demokracii. Jak to jde ale dohromady s letitou neschopností uznat právo na jiný názor, jak to jde dohromady s “pisálky levicové kulturně-mediální fronty”, s “geniálním” seznamem Adama B. Bartoše, zaťatou pěstí a výkřiky “Intelektuálové, jděte do hajzlu !” od lidí, které sám explicitně podporuje ? Není snad náhodou všechno úplně obráceně a to od samého působení Václava Klause v politice ? Choval se a chová jako konzervativní, demokratický politik ? Nikoliv, nikdo tak u nás nezdiskreditoval demokratickou pravici jako Václav Klaus.  A kam tedy chce zahnat již tak dost zoufalou společnost ? To, co sledujeme, není ještě konec. Cui bono ? Jaký že má být ten výsledek a komu poslouží ? Václav Klaus si jistě dobře spočítal, jaké odezvy amnestií dosáhne, což nakonec se zjevným uspokojením potvrzují i jeho fámulusové. Vcelku dobře mohl odhadnout i chování politické opozice. Potřebuje shodit vládu teď, nebo až později ? A bude tomu napomáhat podobně jako při pádu vlády Topolánkovy ? S velkou dávkou pravděpodobnosti může také odhadovat budoucí volební chování rozezlené veřejnosti, která se čím dál víc upíná ke komunistům, v nichž vidí garanta nastolení pořádku a elementární spravedlnosti. Má snad tohle být odpověď na otázku ? V zásadě ano, Klaus totiž nedělá totiž nikdy nic, co by jemu osobně nepřineslo politicko-mocenský zisk.  Nevíme už jen, co všechno má ještě naplánováno. Přesto však víme dost. Víme, že nejde o libůstku, ba primárně ani o drzost. Víme, že jde o prezidenta negativních emocí. Víme, že se snaží negativní emoce v lidech vzbuzovat a jejich prostřednictvím si udržovat osobní moc. Václav Klaus stále bojuje, dnes už vlastně s naprostou většinou společnosti. Blíží se ale doba, kdy bude muset karty otevřít. Ve svém novoročním projevu také prohlásil, že je třeba dávat si pozor na “našeptávače špatných nálad”, těch špatných nálad, které ve vládou rozkolísané společnosti sám přesně naplánovanými provokacemi šponuje. K tomu dodal: ”Dejme si na to pozor”. Výborně. Dávejme pozor, zejména až znovu uslyšíme volání falešného proroka po ochraně svobody a demokracie. Vedle Klause se totiž dokonce už i komunisté začínají jevit jako větší demokraté." Myslím, že víc dodávat netřeba ...