ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:43) Zdravím čtenáře Lidových novin. V poslední knize Gillese Kepela se lze dočíst, že Al-Kajdá sice znamená v překladu základna, ale že nás to pouze mate. Žádná základna dokonce ani žádné centrum této organizace vlastně neexistuje. Máme před sebou "difúzního", prakticky neviditelného nepřítele. Nemáme před sebou žádnou armádu, stát, ani normální organizaci. Jedná se tedy o úplně něco jiného, než byla válka s Hitlerem a války dvacátého století.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:43) Pro boj s terorismem je nejdůležitější posílení spolupráce zpravodajských služeb. Stojíme před těžkým úkolem vůbec docílit toho, aby zpravodajské služby jednotlivých státu byly ochotny spolupracovat. Stejně důležitá je kontrola toku finančních prostředků ve světě. Prostě je to zápas, který bude veden jinými prostředky a metodami, než jsme byli zvyklí v minulosti. A bude věcí nejen hrubé vojenské síly, ale také našeho rozumu a schopnosti spolupráce.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:44) Evropská unie nemá v současné době žádný systém protiraketové ochrany. O takový systém usiluje Severoatlantická aliance. Ta vyvíjí několik systémů protiraketové ochrany, jako je například ochrana států NATO proti raketám krátkého a středního doletu nebo protiraketová ochrana bojiště. V současné době není ale v alianci úplně jednotný názor, jakou úroveň ochrany bychom měli vytvářet proti všem myslitelným typům ohrožení cizími raketami. Otázka zní: Je například ohrožení balistickými střelami prioritou z hlediska ochrany států aliance? V zápase s terorismem nám takové nebezpečí nehrozí. Žádná teroristická skupina nebude mít nikdy na to, aby si pořídila flotilu balistických střel. To je nesmírně nákladné a náročné zařízení, jehož pořizování budou zpravodajské služby monitorovat vždy dlouho předem. Co se tedy týče dalšího budování dalších systémů protiraketové obrany, bude nutné mezi státy NATO nejdříve najít shodu v hodnocení současných hrozeb. NATO potřebuje novou strategickou koncepci. Někteří představitelé - ministři obrany členských států - již k tomu vyzývají.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:47) Schůzky představitelů sociálně demokratických stran se zúčastnili zástupci Polska, Maďarska, Slovenska, Slovinska, Německa, Rakouska a Česka. Všech sedm delegací přijalo Pražskou výzvu - dokument, ve kterém se vyjadřují ke třem klíčovým otázkám současné Evropy: prohloubení socialních aspektů evropské politiky a zachování sociálního smíru ve státech Unie. Dalším bodem byla otázka dosažení dohody nad reformní smlouvou EU a další pokračování integrace jako podmínka udržení konkurenceschopnosti Evropy. V tomto bodě se jednalo také o otázkách energetiky. Třetím a posledním bodem schůzky byly otázky evropské bezpečnosti - plán umístit prvky protiraketové obrany USA na území Polska a ČR. Šest zemí podepsalo prohlášení "za novou politiku uvolňování napětí - ne dalším závodům ve zbrojení v Evropě", ve kterém se říká, že bezpečnosti na našem kontinentě lze dosáhnout jen v rámci evropské a transatlantické aliance. Rozhodnutí o umístění raket nesmí být učiněno jednostranně nebo dvoustranně, protože věci, které se týkají všech, musí rozhodovat všichni, kterých se týkají. Představitelé šesti zemí vyjádřili znepokojení nad dosavadním postupem budování protiraketové obrany USA ve střední Evropě a deklarovali, že je třeba zabránit jakémukoli oslabení nebo rozštěpení mezinárodního úsilí o nešíření jaderných zbraní a o kontrolu zbrojení. Texty, které se schvalovaly na této schůzce byly připravovány několik měsíců dopředu odbornými týmy jednotlivých politických stran. Ujišťuji vás, že například ve skupině, která pracovala na přípravě v ČR, byli i vojenští odborníci. Osobně znám některé specialisty, kteří se těmto otázkám věnovali při přípravě v našich partnerských stranách. Odborníci se sice v průběhu oficiální schůzky neúčastnili přímých jednání, ale někteří se účastnili doprovodných akcí.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:49) Ne, to jste pochopil špatně. Já byl plédoval pro to, naučit se konečně žít bez jakéhokoli protektora. I když se zdá, že je to pro nás těžké, protože to máme někde v našich národních genech. V roce 1918 se sice prosadila Masarykova představa budovat stát, který bude stát na vlastních nohách, který jako své hlavní působiště bude mít Evropu a bude se podílet na přetváření této Evropy do podoby demokratického spolupracujícího útvaru. To byla Masarykova myšlenka nové Evropy. Masaryk věděl, že stát, jak ho vytvořil uprostřed Evropy bude riskantní podnik, věděl, že problémy bude mít strašlivé, ale byl puritán a asketa a spoléhal na to, že Češi se pochlapí a že svedou ten stát uhájit. Patočka napsal, že všichni kritikové Masaryka byli kritikové z pohodlí. Někteří ho kritizovali, že rozbil Rakousko a tvrdili, že je třeba se opřít o Vídeň, jiní ho zas kritizovali, že je potřeba se opřít o Moskvu. Patočka píše, že náš problém je, že se vždy chceme spolehnout na něco obrovského. Prostě chceme nějakého silného garanta za zády, který nám dá jistotu jednou pro vždy. V tom je důvod, proč i intelektuálové, jako je Jiřina Šiklová dokáží říct větu: "Raději se chci mýlit s Bushem, než mít pravdu s Putinem." Aliance s někým silným má být náhradou za jednání, zvěcněnou garancí svobody. Proto říkám, že nejde ani tak o radar, jako o některé naše staré sklony, které nám mají zjednodušovat život. Ale jsou to chiméry. Ve skutečnosti buď si to odpracujeme tady v Evropě, kde žijeme, anebo žádná bezpečnost nebude.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:50) Protože ten deštník by měl chránit i naše další sousedy a spojence a měli bychom se na jeho stavbě s nimi dohodnout. Měli bychom si nejdřív ujasnit, jestli to, co potřebujeme nejvíc, je opravdu radarový deštník. Jestli takový deštník nebude vytvářet jen falešný pocit bezpečí a jestli neopouštíme jiné způsoby ochrany, které by byly účinnější. Četl jsem si staré projevy Ronalda Regana, když tento projekt začínal. Zaujalo mě, když říkal, že vlastně nejde o skutečnou efektivitu a účinnost tohoto systému, ale o psychologický a symbolický dojem, kterým působí to, že je tu země, která je schopná vést válku z kosmu, že je tu země, která díky svým radarovým a družicovým systémům je schopna monitorovat kterékoliv místečko na světě. Nejsem si jist, jestli tento způsob myšlení, je schopen vytvářet bezpečnější svět.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:51) Nesmíme házet naše vědce a akademiky do jednoho pytle. Věřím, že se dokáží s plagiátory ve svých řadách jasně vypořádat. Pro Sociální demokracii je otázka referenda k radaru naprosto zásadní problém.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:52) Takto o tom nehodlám uvažovat. Zárukou určitých pravidel a demokratických poměrů si musíme být především my sami. Spojené státy chápu jako našeho velmi významného spojence. Nevěřím jen tomu, že samotná ČR je schopna korigovat v budoucnu kroky USA. Dobrý příklad poskytli v posledních letech Britové. Blairova politika předvedla, jak ani země, která je jasně mocnější než Česko, nebyla schopna sama ovlivnit americkou politiku. Blair za tento pokus zaplatil hodně i osobně. Jediný, kdo může být důstojným partnerem pro USA je celá EU. Potřebujeme vytvořit takové partnerství, jinak v současném světě mnoho nedokážeme. Podmínkou ale je jednotná Evropa - společná evropská zahraniční a bezpečnostní politika.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:53) Žádost Spojených států na umístění radaru přišla až po volbách. Před volbami jsme nevěděli, jestli k tomu vůbec dojde. Konzultace odborníků jsou něco jiného něž politické rozhodnutí. Sociální demokracie v této věci žádnou nečestnou hru nehrála. Dnes bych si také přál, aby se politická grémia touto věcí zabývala dříve, ale to jsem po válce generál.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:53) Vážím si otce bratří Mašínů. Činy jeho synů jsou velmi problematické. Režim sice byl pochybný, ale válka tady nezuřila. Zabíjet lidi, protože jsou v uniformě, je neobhajitelné. Lehkost, se kterou premiér Topolánek překonává tyto propasti, je pro něj typická.

ODPOVĚĎ (20.9.2007 13:54) To myslíte vážně, že z nás Rusko znovu udělá svůj satelit? Copak si nevzpomínáte, co tomu muselo všechno předcházet? Můj otec vždy říkal, že bychom měli Hitlerovi poděkovat za Stalina. Samozřejmě, že sdílím obavy kolem možného dalšího vývoje v Rusku. Říká se, že Rusko nebude nikdy tak silné, jak by si přálo samo a zároveň nebude nikdy tak slabé, jak by si přáli ti, kteří se ho bojí. Ve skutečnosti největší ohrožení by bylo Rusko, které by se rozpadalo. Tak tomu naštěstí není. Dnešní Rusko je spíš stále na křižovatce. Já se obávám té ruské ambice stát se něčím jiným, než je Evropa. Obávám se toho, že Moskva nepovažuje EU za trvalou záležitost. Obávám se, že my sami často potvrzujeme, že nejsme jednotní. Naše nejlepší odpověď Rusku by byla jednotná evropská zahraniční a bezpečnostní pozice. Nechápu proč Spojené státy takovou věc, jako je systém protiraketové ochrany v Evropě, neprojednaly řádně v NATO a vlastně svým postupem Rusku nahrály. Dnes se dohadují Rusové s Američany na humřích summitech a na rybách, jak se to s těmi raketami udělá. Zdá se mi, že celá radarová historie se z řady důvodů Rusku hodí. Vlastně se tím dále posiluje jeho pozice. Vzpomínám si na amerického novináře, se kterým jsem mluvil na konci návštěvy prezidenta Bushe v Praze. Po jeho projevu mi řekl: "Neměl bych to říkat. Je to můj prezident, ale já mu vůbec nerozumím. Co vám to tady vlastně povídal, o tom, že Vladimír je jeho výborný kamarád a že s ním tyká. Všechno je to jen další špatný krok a bylo jich už tolik." Děkuji za otázky. Omlouvám se, že mi další program již nedovolí odpovídat.