ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:00) Z Vaší otázky čiší takový despekt k našemu úsilí a nepochopení smyslu ochrany památek jako takového, že pochybuji, že bych Vás mohla uspokojit jakoukoliv odpovědí. Přesto se pokusím odpovědět nejlapidárněji, jak to dokážu. Ochrana památek či památková péče se nezrodila jako zlomyslnost hrstky staromilců, kteří chtěli přerušit „normální proces“ vývoje města. Ochrana památek, později institucionalizovaná a legislativou podložená státní památková péče, se zrodila u nás přibližně koncem 19. století ze spontánního společenského hnutí vyjadřujícího vůli většiny občanů zachovat vzhled města, jehož historické architektonické kvality teprve v tom daném momentu svého kulturního vývoje (ne dříve) dokázali ocenit. Podobně jako pravidla silničního provozu, ochrana přírody a další normy památková péče vědomě omezuje v zájmu veřejného prospěchu nakládání se soukromým majetkem. Je to „společenská smlouva“, nikoliv tedy objektivně daný přírodní zákon, bez kterého se nedá žít. Až se tato praxe občanům většinově znelíbí, mohou památkové ústavy rozpustit, zákony zrušit a začít opět bourat a stavět dle libosti soukromých vlastníků. Domnívám se, že v případě domu na Václavském náměstí ale zákon nyní stojí na naší straně, nehájíme nic víc než to, co hájil i památkový ústav a co explicitně nařizuje vyhláška o pražské památkové rezervaci. Byl to naopak investor, kdo zneužil klientelistického klimatu na bémovském magistrátu v roce 2010, aby pochybným způsobem prosadil svou. V památkové péči, která je nepolitickou disciplínou, je třeba dodržovat pravidla a zákony, před nimiž bychom si měli být všichni, volení – nevolení, rovni.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:03) Občané zmohou daleko více, než se zdá. I přes všechny nemoci naší české demokracie máme velké možnosti, jen se musíme naučit s nimi efektivně zacházet. V posledních asi deseti letech s radostí pozoruji mimořádný nárůst občanské aktivity při zakládání lokálních iniciativ přímo k nějakému problému. Takoví aktivisté pak vrhnou všechny síly na jednu kauzu a v spojeném úsilí nezřídka dosáhnou svého. Chce to zachytit kauzu včas, stát se účastníkem všech řízení, kde to jde, intervenovat v místním zastupitelstvu a mít podporu „sousedů“. Stává se, že i jeden cílevědomý aktivista, který se nebojí úřadů a ví, jak na to, dokáže sám neuvěřitelné věci. Nejednou k nám do Klubu Za starou Prahu přijdou lidé s rozběhnutou kauzou jako za „blanickými“ památkáři, v tu chvíli jim ale nemůžeme pomoci. Je třeba sledovat, co se kolem děje, o velkých stavebních akcích se většinou ví dříve, než dojde k územnímu nebo stavebnímu řízení.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:04) Ano, ten argument je daný a silný, ale nemá žádnou jednoznačnou legislativní podporu. Směle si dovolím říci spolu s drtivou většinou odborníků a profesionálních památkářů, že Václavské náměstí se ve své horní části vyvinulo do své objemově ideální podoby až po druhé světové válce, kdy byly v 50. letech zaceleny proluky po vypálených domech (Dům potravin, Dům módy, Jalta). Pro tyto novostavby byly tehdy záměrně stanoveny regulační podmínky tak, aby se vyloučily všechny věžové akcenty rušící působení dominanty Národního muzea. To není třeba dlouze popisovat, stačí, když se postavíte doprostřed náměstí s pohledem otočeným k muzeu a podíváte se, jak plynule, hladce a ladně se obě fronty domů sbíhají k dominantě. Mně to připadá krásné, ale když státní památková péče popustí majitelům uzdu, začnou opět bujet na domech věže. Probíhající přestavba bývalého Domu potravin na hotel a navrhovaný Květinový dům na nároží Opletalovy ulice jsou toho zřejmým důkazem.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:06) Možnosti, jak zabránit této demolici jsou mizivé. Územní a stavební řízení se už samotné podoby architektury netýká. Demolice je nejen zcestná, ale je trestuhodná. Při jejím schválení selhal magistrát i oba poslední ministři kultury. Při závěrečném verdiktu ministryně Hanákové rozhodl názor externích právníků, členů rozkladové komise ministerstva, nikoliv odborný názor. Ona se jen k němu přiklonila, přitom nemusela, ale kdo není statečný, statečnosti ho nenaučíte. To mne zklamalo. Jako jediný argument, proč tak rozhodla, uvedla, že investor už do přípravy svého záměru vložil v dobré víře tolik peněz, že by je mohl vymáhat arbitráží na Českém státu. Jenomže do výčtu svých nákladů zahrnul například i koupi samotného domu apod., který je plně funkční a nikdo mu ho nebere. Suma, kterou investor vyčíslil svá vydání, nebyla ministerstvem zveřejněna. Nelíbí se mi, že nad všemi odbornými argumenty zvítězila prostá suma peněz. Pokud ekonomickou efektivnost povýšíme na kritérium všeho, můžeme celou kulturu, umění a památkovou péči zabalit.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:08) Na web Klubu Za starou Prahu jsem umístila článek nazvaný Bourání hotelu Praha je novodobé obrazoborectví http://www.zastarouprahu.cz/aktuality/84-bourani-hotelu-praha-je-soudobe-obrazobore. To je můj názor a předpokládám, že i většiny kolegů z domácí rady (tj. výboru) Klubu Za starou Prahu.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:09) K rozhodnutí paní ministryně neexistuje opravný prostředek, takže verdikt, že dům čp. 1601 nebude prohlášen kulturní památkou je konečné. Současně probíhá na stavebním úřadě Prahy 1 územní řízení o novostavbě. Jak se úřad vyrovná s četnými připomínkami veřejnosti včetně Klubu Za starou Prahu, které poukazují např. na to, že jeden z obligatorních podkladů (závazné stanovisko památkářů magistrátu) má zjevné právní vady a bylo vydáno k jiné dokumentaci, než je ta, o níž se vede územní řízení, uvidíme. Rozhodnutí stavebního úřadu lze dále napadnout. Dokud dům stojí, nic nevzdáváme!!! Je to krásný zdravý dům, jeho bourání považujeme na barbarství.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:13) Prosím sleduje naše stránky www.zastarouprahu.cz nebo stránky na facebooku „Klub Za starou Prahu“ a „Nebourejte dům Václavské náměstí 47“, kde pravidelně informujeme o vývoji situace.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:21) Křečovitá architektura, která si hraje na něco, čím není. Ani „svatovítská katedrála, hořící svíce či růže v rozpuku“, což byly inspirační zdroje autorů návrhu, nezmohou nic tam, kde skutečná invence chybí.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:36) Za starého Rakouska a v dobách první republiky to bylo všechno daleko horší, za pražské asanace (1893-1943) se totiž bouraly domy po desítkách a přitom byly i středověké. PO této stránce si nemůžeme mnoho stěžovat, ale na druhé straně to je relativní, dnes v době velmi vysokého všeobecného památkového cítění je exces, který předvádí developer na Václavském náměstí, vnímán stejně vandalsky jako vnímal Vilém Mrštík bourání staré Prahy v době, kdy psal svoji Bestii triumphans.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 13:38) Ano, je to přibližně tak. Na místě nárožního domu, torza v Opletalce a zadních částí hotelu Jalta, který patří stejnému investorovi, má vzniknout jeden velký monoblok s obchodními plochami a kancelářemi.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 14:06) Tento princip, tedy že kvalitní návrh může odpravedlnit zbourání historického domu nemá v prostředí památkové rezervace opodstatnění. To bychom dokolečka navrhovali a bourali, až bychom zjistili, že není co chránit. Památková rezervace byla zřízena právě kvůli takovýmto domům, které mají svoji kvalitu, tvoří historické prostředí, ale samy o sobě nejsou architektonickými solitery, jsou průměrné nebo mírně nadprůměrné. Jejich hodnota tkví v úloze, kterou maji v rámci celku, jako kamínek v mozaice - když vypadne, poškodí celou mozaiku, když je pěkně na svém místě, ani o něm nevíte.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 14:07) Proč hovoříte o Ing. arch. Zdeňku Lukešovi v množném čísle? Ale i ten, ačkoliv se k domu vyjádřil (v posudku psaném pro investora!) velmi přezíravě, netvrdil, že dům je špatný a má se hned zbořit. Řekl, že je průměrný. Jiného historika architektury s tak odmítavým názorem neznám, ale mohla bych Vám jmenovat patnáct vysokoškolských profesorů (historiků umění, architektury a architektů), kterým stálo zato napsat ministrovi kultury Besserovi dopis, aby se zastali zachování tohoto domu. A ti jej pokládali za hodnotný a s jeho slohovou syntézou novoklasicismu a kubismu za hodný místa v historii čerké architektury.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 14:08) Situace se trochu lepší, na nejvyšších památkářských postech v Praze se vyměnili lidé. Jde skutečně o to být důslední a nezamhouřit z pohodlnosti nebo únavy oko. Ale na druhé straně i památkáři (a my všichni) jsou (jsme) lidé s nejrůznějším vkusem či názory. To, co Vy kritizujete, se možná někomu jinému líbí.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 14:08) Pan Kněžínek, hlavní viník této demolice, se stal ředitelem kanceláře pro památku UNESCO (nevím, teď přesný název) na pražském magistrátě. Má dohlížet, jak krásně o ty památky v Praze pečujeme. To jsou parrradoxy, že? Vyškrtnutí Praze ze seznamu světových památek UNESCO kvůli jednomu domu jistě nehrozí, protože její památkové kvality jsou přece jen mnohem košatejší. Ale mohlo by jí hrozit vyškrtnutí, pokud by předváděla takto ignorantské postupy k chráněným hodnotám soustavně.

ODPOVĚĎ (10.7.2013 14:09) Děkujeme za podporu. Přijďte! Trestní oznámení zvážíme, zvláště, bude-li dům skutečně zbořen. Ale nebude to na paní ministryni, která úřední pravomoc nezneužila, protože na toto své vyjádření měla plné právo, i když se nám nelíbí, jak vyznělo.