V mezinárodní restauraci Marco Polo IV., která byla předchůdkyní Tlusté kachny, jsem nikdy nebyla. Zdá se, že podobně se vedlo i mnoha dalším lidem. Kdykoli jsem totiž šla kolem na metro na Staroměstskou, bylo tam prázdno. Myslela jsem si, že je to prostě jen další z podniků, které žijí z občasných návštěv hladových turistů, kteří sem zabloudí po cestě ze Starého židovského hřbitova za rohem.
Když ale podnik přešel pod nové majitele a stala se z něj Tlustá kachna, začal se plnit – a většinou místními. Čím toho dosáhli, že se toto zdánlivě zakleté místo téměř ze dne na den proměnilo v populární restauraci?
Za prvé, změnili výzdobu. Interiér Marca Pola se nesl v benátském duchu – byly tu sloupy se zdobenými hlavicemi, fontánka s vodou tryskající ze lví tlamy a k tomu pár asijských kýčů, které se tu ocitly bůhvíodkud a proč. Fontánka tu zůstala, ale zdi pokryté mozaikou z oblázků a stěny byly natřeny na bílo a výzdobě dominuje socha kachny ve skleněné vitríně. Nábytek je tmavší a restaurace působí celkově tlumenějším dojmem.
Jídlo podle babiček?
Jak už napovídá název, italsko-asijského jídla, jemuž holdovali dřívější majitelé, se v Tlusté kachně nedočkáte. Na jídelním lístku jsou jednoduchá česká jídla – svíčková, moravský vrabec či tatarák. Na webových stránkách se dozvíte, že šéfkuchaři vaří podle receptů svých babiček. Právě radikální změna menu sem zřejmě přilákala českou klientelu. A ještě něco: férová cena. Většina podniků v Praze 1 se totiž orientuje především na turisty, jimž vaří předražená jídla podřadné kvality. Jedinou další možností jsou tradiční hospody, kde je jídlo sice levnější, ale zrovna tak špatné.
Paradoxem Tlusté kachny je, že i když nevypadá ani v nejmenším jako hospoda, jídlo, které tu dostanete, se nápadně podobá tomu, které se na stůl nosí v nedaleké hospodě U Parlamentu. Zkrátka a dobře – jídla, která jsem si tu dala, se vyznačovala velkým množstvím tuku a nízkou kvalitou surovin.
Například vepřový řízek (159 Kč) byl obalen v příliš silné vrstvě vajíčka a strouhanky, která byla lehce cítit spáleným olejem. Maso bylo tuhé na krájení a těžko se kousalo. Porce byla velká (dva poctivé řízky a spousta malých nových brambor), já bych ale dala přednost raději poloviční, kdyby to znamenalo, že bude lepší. Totéž platí o svíčkové na smetaně s koženým masem a nepatřičně sladkou omáčkou. Uznávám, že každý má rád svíčkovou trochu jinak, ale kdybyste ochutnali tu, co dělají v levné zakouřené hospodě u nás na rohu, souhlasili byste se mnou, že je daleko lepší než tahle za 179 korun.
Potěšil mě hovězí vývar (49 Kč), který neobsahoval maggi, zato v něm plavaly dobré játrové knedlíčky. Chutnal mi i jemný uzený jazyk (79 Kč) s křenem a ostrými červenými papričkami. Jídla tu podávají na hezkých, domácky působících talířích s květinovým potiskem. S menším úspěchem se u mě setkala pánev, na níž přinesli českou kachnu (195 Kč za čtvrtku, 295 Kč za půlku). Byla malá a měla příliš vysoké hrany na to, aby se z ní dalo pohodlně jíst.
Ale i kdyby té pánve nebylo, jídlo, které si Tlustá kachna dala do štítu, mě trochu zklamalo. Kachna byla příliš mastná (snad aby dostála názvu restaurace?!), kůže na ní spíš rozměklá než krásně křupavá a bramborový knedlík byl moc gumový. Jestli tohle byl babiččin recept, tak to byla pěkně mizerná kuchařka. A znovu se nevyhnu srovnání: několik dnů poté jsem měla tentýž pokrm U Sádlů. Nebe a dudy! Silná křupavá kůrčička, šťavnaté maso a bohatá chuť za méně peněz (225 Kč).
Na druhou stranu – co já vím? Třeba spočívá opravdové české jídlo opravdu ve spoustě tuku a šlachovitém mase? Mnoha lidem v Tlusté kachně očividně chutná. Pokud to tak ale opravdu je, proč nejdou radši do nějaké pěkné skutečné hospody, kde bude lepší atmosféra – a nakonec možná i to jídlo?
Prostředí totiž není nic moc. Osvětlení v nekuřácké části připomíná spíš vědeckou laboratoř než restauraci. V sekci pro kuřáky je to o něco lepší, ale nesvítila ani jediná z čajových svíček na stolech. Proč je tu tedy vůbec mají, když je nikdo nezapálí? I vybavení interiérů dělá dojem nahodilosti – ratanové židle, kýčovité aranžmá umělých květin na stolech, masivní železná rádobylucerna u schodiště…
Slanina a smetana místo česneku a oliv
Jedna věc tu ale funguje bez chybičky: obsluha. Když jsem tu byla s vegetariánskou kamarádkou, objednala si špagety aglio e oglio (a mě tím přiměla obrátit oči v sloup – kdo si probůh dává těstoviny v restauraci s českým jídlem? – Vždycky je tu ještě smažený sýr, ne?). Když jí je donesli, moje obavy se potvrdily. Místo česneku a olivového oleje byly plné slaniny a smetany.
Přestože číšnice trvala na tom, že to jsou opravdu špagety aglio e oglio, které si kamarádka objednala, nečinilo jí a její kolegyni potíže objednávku změnit. Špagety s masem okamžitě odnesly a zeptaly se, co by si kamarádka dala místo nich. Nějaký sýr? Smetanovou omáčku? Zeleninu? Objednala si zeleninu, která byla připravena rychle, bez řečí a bez přirážky.
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na českou hospodu šlo o dost výjimečnou scénku – alespoň mně se něco podobného ještě nikdy nestalo. Člověk může být většinou rád, když jsou vůbec ochotni naslouchat, že byste si raději objednali něco jiného.
Takže nakonec jsem se asi přece jen mýlila. Možná že je důvod vyhnout se tradiční hospodě a dát Tlusté kachně šanci. Každopádně byste nebyli první.
Když ale podnik přešel pod nové majitele a stala se z něj Tlustá kachna, začal se plnit – a většinou místními. Čím toho dosáhli, že se toto zdánlivě zakleté místo téměř ze dne na den proměnilo v populární restauraci?
Za prvé, změnili výzdobu. Interiér Marca Pola se nesl v benátském duchu – byly tu sloupy se zdobenými hlavicemi, fontánka s vodou tryskající ze lví tlamy a k tomu pár asijských kýčů, které se tu ocitly bůhvíodkud a proč. Fontánka tu zůstala, ale zdi pokryté mozaikou z oblázků a stěny byly natřeny na bílo a výzdobě dominuje socha kachny ve skleněné vitríně. Nábytek je tmavší a restaurace působí celkově tlumenějším dojmem.
Jídlo podle babiček?
Jak už napovídá název, italsko-asijského jídla, jemuž holdovali dřívější majitelé, se v Tlusté kachně nedočkáte. Na jídelním lístku jsou jednoduchá česká jídla – svíčková, moravský vrabec či tatarák. Na webových stránkách se dozvíte, že šéfkuchaři vaří podle receptů svých babiček. Právě radikální změna menu sem zřejmě přilákala českou klientelu. A ještě něco: férová cena. Většina podniků v Praze 1 se totiž orientuje především na turisty, jimž vaří předražená jídla podřadné kvality. Jedinou další možností jsou tradiční hospody, kde je jídlo sice levnější, ale zrovna tak špatné.
Paradoxem Tlusté kachny je, že i když nevypadá ani v nejmenším jako hospoda, jídlo, které tu dostanete, se nápadně podobá tomu, které se na stůl nosí v nedaleké hospodě U Parlamentu. Zkrátka a dobře – jídla, která jsem si tu dala, se vyznačovala velkým množstvím tuku a nízkou kvalitou surovin.
Například vepřový řízek (159 Kč) byl obalen v příliš silné vrstvě vajíčka a strouhanky, která byla lehce cítit spáleným olejem. Maso bylo tuhé na krájení a těžko se kousalo. Porce byla velká (dva poctivé řízky a spousta malých nových brambor), já bych ale dala přednost raději poloviční, kdyby to znamenalo, že bude lepší. Totéž platí o svíčkové na smetaně s koženým masem a nepatřičně sladkou omáčkou. Uznávám, že každý má rád svíčkovou trochu jinak, ale kdybyste ochutnali tu, co dělají v levné zakouřené hospodě u nás na rohu, souhlasili byste se mnou, že je daleko lepší než tahle za 179 korun.
Potěšil mě hovězí vývar (49 Kč), který neobsahoval maggi, zato v něm plavaly dobré játrové knedlíčky. Chutnal mi i jemný uzený jazyk (79 Kč) s křenem a ostrými červenými papričkami. Jídla tu podávají na hezkých, domácky působících talířích s květinovým potiskem. S menším úspěchem se u mě setkala pánev, na níž přinesli českou kachnu (195 Kč za čtvrtku, 295 Kč za půlku). Byla malá a měla příliš vysoké hrany na to, aby se z ní dalo pohodlně jíst.
Ale i kdyby té pánve nebylo, jídlo, které si Tlustá kachna dala do štítu, mě trochu zklamalo. Kachna byla příliš mastná (snad aby dostála názvu restaurace?!), kůže na ní spíš rozměklá než krásně křupavá a bramborový knedlík byl moc gumový. Jestli tohle byl babiččin recept, tak to byla pěkně mizerná kuchařka. A znovu se nevyhnu srovnání: několik dnů poté jsem měla tentýž pokrm U Sádlů. Nebe a dudy! Silná křupavá kůrčička, šťavnaté maso a bohatá chuť za méně peněz (225 Kč).
Na druhou stranu – co já vím? Třeba spočívá opravdové české jídlo opravdu ve spoustě tuku a šlachovitém mase? Mnoha lidem v Tlusté kachně očividně chutná. Pokud to tak ale opravdu je, proč nejdou radši do nějaké pěkné skutečné hospody, kde bude lepší atmosféra – a nakonec možná i to jídlo?
Prostředí totiž není nic moc. Osvětlení v nekuřácké části připomíná spíš vědeckou laboratoř než restauraci. V sekci pro kuřáky je to o něco lepší, ale nesvítila ani jediná z čajových svíček na stolech. Proč je tu tedy vůbec mají, když je nikdo nezapálí? I vybavení interiérů dělá dojem nahodilosti – ratanové židle, kýčovité aranžmá umělých květin na stolech, masivní železná rádobylucerna u schodiště…
Slanina a smetana místo česneku a oliv
Jedna věc tu ale funguje bez chybičky: obsluha. Když jsem tu byla s vegetariánskou kamarádkou, objednala si špagety aglio e oglio (a mě tím přiměla obrátit oči v sloup – kdo si probůh dává těstoviny v restauraci s českým jídlem? – Vždycky je tu ještě smažený sýr, ne?). Když jí je donesli, moje obavy se potvrdily. Místo česneku a olivového oleje byly plné slaniny a smetany.
Tlustá kachnaŠiroká 4, Praha 1 |
Přestože číšnice trvala na tom, že to jsou opravdu špagety aglio e oglio, které si kamarádka objednala, nečinilo jí a její kolegyni potíže objednávku změnit. Špagety s masem okamžitě odnesly a zeptaly se, co by si kamarádka dala místo nich. Nějaký sýr? Smetanovou omáčku? Zeleninu? Objednala si zeleninu, která byla připravena rychle, bez řečí a bez přirážky.
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na českou hospodu šlo o dost výjimečnou scénku – alespoň mně se něco podobného ještě nikdy nestalo. Člověk může být většinou rád, když jsou vůbec ochotni naslouchat, že byste si raději objednali něco jiného.
Takže nakonec jsem se asi přece jen mýlila. Možná že je důvod vyhnout se tradiční hospodě a dát Tlusté kachně šanci. Každopádně byste nebyli první.
Laura hodnotí Tlustou kachnucelkový dojem - dvě lžičky Vysvětlivky: |