K názvu restaurace její provozovatelé připojují dovětek focacceria. Focaccia - placka, jejímž základem je těsto podobné tomu na pizzu, doplněná třeba o rozmarýn, kapary a plátky brambor - ale netvoří stěžejní část nabídky. Přiléhavější mi proto přijde podnik označit jako tratorii. Je totiž útulný a neformální. Jídla jsou zpravidla propracovaná, ale ne drahá. Obsluha je efektivní, a přitom ne škrobená. Není to žádný fine dining, ale místo, kde se budete cítit uvolněně a v pohodě. Přesně takové restaurace mám ráda.
Italská vesnice v Praze
Při první návštěvěmě okamžitě zaujaly červeno-bílé kostkované ubrusy, hodně podobné totiž mají v mé oblíbené tratorii v Římě. Oslovila mě promyšlená nabídka jídel, která se až na předkrmy a dezerty všechna pečou, protože "al forno" znamená italsky v troubě nebo v peci. A potěšila mě i příjemná obsluha. Bála jsem se, aby po prvotním nadšení nepřišlo zklamání, ale po pěti návštěvách můžu s klidným svědomímprohlásit, že Alforno je restaurace, jejíž návštěva stojí za to.
Focacceria podle názvu, tratorie podle nabídky.
Interiér nejde popsat jinak než jako rustikální. Světle žluté zdi restaurace zdobí vesnické artefakty, například kolo od vozu. Atmosféru doplňuje italská hudba linoucí se z reproduktorů, na což jsem trošku citlivější, ale nikdo z mých společníků to za rušivé nepovažoval.
I obsluha si zaslouží pochvalu. Až na jednu trochu roztržitou slečnu, která zapomněla objednávku nápojů a následně pocintala prostírání vínem, byl personál vždy profesionální a jeho nenucenost ladí s konceptem restaurace. Jeden z obsluhujících mužů nám tak poutavě vyprávěl o severoitalské destilerii Roner, že jsem se nechala zlákat na digestiv Alpler snad ze sta různých bylin. Já z něj cítila především pelyněk, ale přítomní pánové si jej pochvalovali a nezůstali u jedné skleničky.
Interiér Alforna je útulný, ale hlavně tu vaří výborně a za dobrou cenu.
Macaroni, cannelloni, kachna, pizza, králík?
Nabídka předkrmů není nijak originální, od mozzarelly s rajčaty (118 Kč) přes prkénko s uzeninami (178 Kč) po míchaný salát se sušenými rajčaty a olivami (165 Kč). Doporučuji nakombinovat uzeniny (porce stačí bohatě pro 2 osoby) s focacciou uvedenou až ke konci jídelního lístku. Nejlépe snad s tou s černými olivami (115 Kč). Samostatně mi moc chutnala i již zmíněné focaccia s rozmarýnem, kapary, bramborami (108 Kč), ale varuji, že se jedná o poměrně syté jídlo. Pokud ho zvolíte jako předkrm, na dezert zapomeňte.
Volba hlavního jídla zdaleka není tak jednoznačná. Milovníci těstovin budou váhat mezi lasagnemi alla Bolognese (162 Kč) a těmi se špenátem a hříbky (158 Kč). Radím zlatou střední cestu - cannelloni s ragú z mletého masa a salsiccie (155 Kč). Trubičky z těstovin plněné lehounce pikantní masovorajčatovou omáčkou a přelité bešamelem s krustičkou ze zapečeného parmazánu jsou sázkou na jistotu. Takhle podle mě chutná "obyčejné" správně připravené italské jídlo.
Ani ti, kteří preferují klasické hlavní jídlo s masem a přílohou, to nebudou mít jednoduché. V nabídce je například šťavnatá vepřová pečeně porchetta s opečenými půlkami brambor (192 Kč), dietnější pečené krůtí stehno nakrájené na plátky s pečenými měsíčky dýně (195 Kč) nebo králík pečený na ligurských olivách (198 Kč). Ochutnala jsem téměř vše a zatím je pro mě vítězem kuře "alla cacciatora" (po myslivecku) s bramborovou kaší s parmazánem (188 Kč). V typickém toskánském pokrmu kromě kuřete nesmí chybět kořenová zelenina, rajčata, trocha červeného vína a rozmarýn. V Alforno k němu podávají bramborovou kaši s patřičnou dávkou másla a parmazánu, která sice není zrovna lehká, ale je moc dobrá a kuře se zeleninou skvěle doplňuje.
Z jídelníčku můžete zkusit cokoli, nám výjimečně chutnalo toskánské kuře „po myslivecku“.
Můžete také podlehnout šeptandě, která se od otevření tratorie před dvěmaměsíci začala nést pražskou italskou komunitou. Prý tu mají dost možná nejlepší pizzu v Praze. Vyzkoušela jsem ji a překvapilo mě velmi tenké těsto a výrazná chuť rajčatové omáčky. Necítím se být odbornicí na přípravu pizzy, ale nedostatky jsem tu neshledala.
Pozor na udušení dezertem
Když přijde čas na dezert, některý ze členů obsluhy otiskne na papírové prostírání veliké razítko s nabídkou. Nedalo mi, abych nevyzkoušela tu nejitalštější klasiku, tiramisú (88 Kč).
Poprvé jsem byla zklamaná, chyběla mi výraznější chuť kávy a navíc mě překvapil nešvar, který mnozí považují za součást správné přípravy tohoto dezertu. Tiramisú totiž bylo zasypáno kakaem až těsně před podáváním, což je možná efektní, nicméně to má vždy jeden a tentýž důsledek: ten, kdo ho jí, kakao zákonitě vdechne a začne se dusit. Schválně to zkuste, na poprvé je to docela zábavné, zvlášť když konzumentem nejste vy. Při dalších návštěvách už byl dezert chuťově dobrý. Skeč s kakaem na sebe ale nenechal nikdy dlouho čekat. Ještě že tu umějí dobře připravit kávu. Takové espresso macchiato (39 Kč) vám pomůže vypořádat se s lechtáním kakaa v krku docela dobře.
Alforno je i přes drobné nedostatky podnik, který mi v poslední době udělal velkou radost. Na nic si nehraje a to, co dělá, dělá dobře. Poměr cena/výkon je tu podle mě ideální.