Nenápadný světák. Slovní spojení, které se mi honilo hlavou, když jsem seděla u kuchyňského stolu proti němu. Psal se rok 2008 a Pavel Bobek právě překonal jedno ze svých nejtěžších životních období. Stál znovu na začátku a na návrat na podia se velmi těšil. Ač zkušený showman, musel se znovu učit předstupovat před vlastní publikum. A zpívat.
ČTĚTE TAKÉ: |
Nenápadný proto, že jeho osobní projev postrádal při setkání jakékoliv pompy, náznaky egoismu, nadřazenosti, přehlížení či jakékoliv jiné hvězdné manýry. Zachovával si jistý odstup, který ovšem pramenil spíše ze slušnosti a jeden se vlastně divil, že mu v srdci celý život sídlí právě americké country a jeho vzorem je Johny Cash. Vlastně působil, jako by mezi rock'n'rollové stálice vůbec nepatřil, nebyl exentrický, výstřední ani jinak nápadný na první pohled. A přece byl i tím světákem, zkušeným mužem, jehož nadhled pomáhal překonávat životní problémy nejen jemu samotnému.
Pavel Bobek při křtu své nové desky v roce 2005.
"Měl jsem odjet na koncert do Jáchymova a pokračovat do Piešťan, jenže jsem doma omdlel," vzpomínal u kuchyňského stolu na prasklý dvanácterník. Jeho bezvládné tělo na podlaze našla dcera.
"Chtěla mě ještě před cestou vidět, tím mě zachránila. Stačil jen moment a všechno dosavadní se mi zhroutilo. Muzika byla 40 let celý můj život," říkal se smutkem v očích. Ačkoliv si tehdy nevěřil, následující miniturné s Malinabandem bylo zcela vyprodané.
"Musím říct, že publikum bylo ke mně nesmírně srdečné. Dokonce lidi několikrát povstali. Víte, já myslím, že účinkování na veřejnosti, ať už jde o herce nebo zpěváka, je určitým způsobem droga. A ta mi samozřejmě chyběla," svěřil se. Z původního hlasového rozsahu mu zůstala polovina, přesto neztratil ani svůj smysl pro humor. "Ukázalo se, že mám v pořádku hlasivky a problém byl v nervech, které byly po umělém spánku narušené. Byl jsem poloviční člověk, měl jsem životní heslo: víno, ženy, zpěv. A najednou jsem víno nesměl, o ženách se mi nezdálo a zpívat jsem nemohl. Tak co to bylo za Bobka, že?"
"Určitě se zase brzy uvidíme," snažila jsem se předloni na Rock for People zůstat optimistkou. Smutně se usmál a já namísto abych se rozloučila, jsem si připadala naprosto nepatřičně a nechala ho mlčky odejít. Poslední sbohem už mu dát nestihnu, tak jsem mu dnes v duchu alespoň odzpívala vzkaz: "Pojď stoupat jak dým".
Pavel Bobek
|
