Poslední 3. část
2. března 2014
Dívám se s dětmi na film Christophera NolanaBatman začínáa přemýšlím o mytologii v pozadí knih Stiega Larssona.
Později o tom diskutuji s Anne a hledám si něco na Googlu. Najednou mi přeběhne mráz po zádech. Na internetu spatřím naprosto senzační obrázek, který mění celý můj příběh. Jdu si lehnout, značně rozrušený.
9. března 2014
Horečně píšu a strach mě opouští. Odvažuji se vybočovat, testovat meze možného.
Ptám se sebe samého, jestli jsem už někdy byl něčím tak posedlý.
Postavy ve mně žijí dnem i nocí.
červenec 2014
Staří Olofovi démoni nade mnou znovu získali moc. Píšu každičký den, i o dovolené. Pravda ale je, že bych nedokázal přestat, ani kdybych chtěl.
Jsem do knihy úplně ponořený, i když mě tu a tam přepadá pocit viny, že péči o děti musí zastat hlavně Anne. Slibuji jí další a další velkorysé kompenzace, kterými jí to vynahradím. Občas mi možná i věří.
24. září 2014
Víceméně dokončuji první verzi. Volá mi Susanna Romanusová z nakladatelství a vážným tónem mi sděluje, že jedna stopa v mé knize připomíná jakýsi moment v jiné detektivce, která právě vyšla. Není to nic zásadního ani rozhodujícího, ale dostávám neskutečný záchvat, vyrážím do posilovny a už cestou tam se s kletbami a mumláním rozhoduji, že knihu od začátku přepíšu. V noci jsem vzhůru a na Googlu hledám nové podněty, čím dál víc mě pohlcuje nová, matematická stopa. Když nastane ráno a byt zalije zlatorudé světlo, jsem už zase šťastný.
25. září 2014
Volám Susanně Romanusové a rozrušeně jí vyprávím o svých nových nápadech. Susanna jásá, je plná nadšení.
Anne je střízlivější a upozorňuje mě, že se ze mě začíná stávat maniak.
24. října 2014
Přemýšlím, jestli moje nová dějová linie přece jen není přitažená za vlasy, a prostřednictvím Matematického institutu univerzity v Uppsale kontaktuji Andrease Strömbergssona, profesora matematiky, který se specializuje na teorii čísel.
Andreas je ochotný se o víkendu se mnou sejít v cukrárně Fågelsången v Uppsale.
28. října 2014
Sedím v cukrárně Fågelsången, a když mi Andreas přislíbí absolutní mlčenlivost, vysvětlím mu svůj nápad. Líbí se mu, přinejmenším to tak vypadá. Ale závěr mu připadá nerealistický.
„Nemusí být realistický,“ zkouším to. „Je to fikce.“
„Jistě, jistě,“ přikyvuje. „Ale možná bych měl jiný návrh.“
30. října 2014
Probouzím se za svítání a vidím, že mi Andreas Strömbergsson deset minut po druhé hodině ráno poslal jakýsi obsáhlejší dokument. Když si ho přečtu, jsem bez sebe. Odvedl velký kus práce. Většina jeho komentáře podstatně přesahuje moje znalosti, ale už sama základní idea dodává mé zápletce nový, sofistikovaný nádech.
Nadšeně mu děkuji a horečně pokračuji v práci. Do příštího deadlinu mi zbývá jen pár dní.
5. listopadu 2014
Odevzdávám rukopis do Norstedts a setkávám se se svým chytrým a sympatickým redaktorem Ingemarem Karlssonem. Slibuji mu, že zatímco bude text číst, nebudu pokračovat v psaní.
7. listopadu 2014
Bez psaní se cítím úplně prázdný a jako nahý. Pořádně nevím, co si se sebou mám počít.
9. listopadu 2014
Vystupuji v pořadu televize SVT Babel, rozhovor se mnou dělá Jessika Gedinová. Jsem opojený adrenalinem a je to víc než slibné.
15. prosince 2014
Pouštíme se s Ingemarem do práce a podrobně rukopis procházíme. Ingemar má ostříží zrak a jakékoli nedůslednosti v příběhu si vždycky všimne.
28. prosince 2014
Susanna Romanusová a Eva Gedinová ještě jednou knihu pročítají a mimo jiné dlouze diskutujeme o závěru.
Přepisuji ho.
26. ledna 2015
Rukopis míří na korekturu.
3. února 2015
Vytištěný rukopis posíláme přes kurýry zahraničním nakladatelům. Žádné materiály o knize se nesmějí šířit digitálně.
15. února 2015
Nakladatelství Norstedts mě zve na večeři do restaurace Luzette u stockholmského Centralplanu a Eva Gedinová slavnostně oznamuje, že nám chce něco ukázat. Ale odkládá to a napíná nás.
Nakonec si dramaticky odkašle a přečte nám první posudky překladatelů a lektorů. V noci pak tančím domů a ještě se zastavím na afterparty ve své oblíbené italské restauraci Pane Vino u Zinkensdammu.
Už dlouho jsem se takhle neopil.
14. března 2015
Každý den dostáváme nadšené zprávy od nakladatelů z celého světa. Namlouvám si, že to nic neznamená. Všichni živíme tutéž naději. Všichni bychom si moc přáli, aby kniha dostála očekáváním. Ale možná jsou to všechno jenom toužebné sny, které na podzim prasknou jako mýdlové bubliny.
1. dubna 2015
NovinyDagens Nyheteruveřejňují švédskou obálku.
Guardianpublikuje anglickou obálku aWall Street Journalamerickou.
16. dubna 2015
Jedu doLondýnaa účastním se konference o vydání knihy s nakladateli a redaktory ze čtyřiceti zemí z celého světa. Dozvídám se o britské marketingové kampani. Zažívám pocit neskutečnosti. Ale také cítím čím dál větší stres.
Večer vystupuji na akci vydavatelského koncernu Hachette, mimo jiné spolu Davidem Nichollsem a Sophií Hannah, tou Sophií, která právě napsala nový román s hrdinou Agathy Christie Herculem Poirotem. Se Sophií se domlouváme, že založíme spolek s názvem „My, kteří píšeme pokračování“.
26. května 2015
Se svou agentkou Magdalenou Hedlundovou cestuji do Walesu na literární festival v Hay, abych uvedl na trh svůj román o Alanu Turingovi, který vychází v angličtině. Po filmuKód enigmyo něj znovu vzrostl zájem.
Dělám rozhovor s rozhlasovou stanicí BBC a s televizí a mluvím o svém psaní. Připadám si šťastný, pochopený a uznávaný.
Na závěr dostávám otázky ke knize o Zlatanovi a mluvím mimo jiné o autenticitě.
Říkám, co už jsem říkal stokrát: že jsem necitoval Zlatana doslovně, ale usilovně jsem se snažil zachytit jeho hlas literární vypravěčskou technikou. Vysvětluji, že jsem se mu tím přiblížil, a mám dojem, že všichni rozumějí, co tím myslím.
27. května 2015
Jsem zpátky v Londýně, sedím ve svém britském nakladatelství a mám podepsat 1400 papírů, které se vloží do výtisků mé larssonovské knihy. Už to je samo o sobě dost beznadějné. Ale krátce nato propukne peklo.
NovinyThe Telegraph, které musely mít v publiku na festivalu Hay svého redaktora, napsaly, že citáty v knize o Zlatanovi jsou smyšlené. Švédské noviny teď otiskují výkřiky na téma, že jsem se „přiznal“.
Telefon mi vybuchuje a obžaloby se jen hrnou, jako by do té doby nikdo nikdy neslyšel o literárním nebo novinářském uchopení tématu, nebo ještě hůř, jako by si lidi mysleli, že lze napsat dobrou knihu jen tím, že člověk zaznamená, co druhý říká. Mám pocit, jako by se celý svět zbláznil. Třesou se mi ruce. Když mluvím, selhává mi hlas.
Později odpoledne mě zachvacuje jakási akutní deprese a můj anglický vydavatel Christopher MacLehose mě ukládá do postele.
Večer se mnou dělá moje spisovatelská kolegyně Rachel Johnsonová naživo rozhovor a já předstírám veselí a lhostejnost. Dokonce vtipkuji:
„Musím teď ještě jednou zkontrolovat své citace Lisbeth Salanderové! Nechci, aby se do mě taky pustila!“
Ale cítím se mizerně.
29. května 2015
God bless America. S Magdalenou – která teď má u sebe můj telefon – jsme odjeli doNew Yorkua tady je zlatanovské pozdvižení každému ukradené.
Když dorazím na veletrh Book Expo America, spatřím naprosto šíleně obrovský banner na svůj nový román. Později sedím u stolu vedle Johna Grishama a dávám rozhovory – které se podle smluv nesmějí publikovat dříve než na konci srpna.
Jedu do hotelu a poskytuji další rozhovory, mimo jiné proUSA Today, New York Times, Los Angeles TimesaHollywood Reporter.
červen a červenec 2015
Ve Stockholmu si procházím svůj itinerář. Celý podzim mám být víceméně bez přestání na cestách a čeká mě nepřetržitý proud rozhovorů a akcí. Samozřejmě se snažím předstírat klid nebo přinejmenším nebýt o moc neurotičtější než obvykle. Ale často mám pocit, že to nevydržím. Poletuji sem tam jako neklidný motýl. Navíc jsem slíbilDagens Nyheterpsát o celém procesu deník, trochu na to nadávám a toužím po svém finském ostrůvku.
