Psychosociální rizika jsou nejčastějším rizikem mezi zaměstnanci zemí unijní sedmadvacítky. Účastníci průzkumu, který se zaměřil na nová a vznikající rizika - především pracovní stres, násilí a obtěžování - vůbec nejvíce zmiňovali rizika související s povinností jednat s náročnými zákazníky, pacienty či žáky.
Dále se v seznamu na přední příčky dostaly bolesti či zranění zad, poranění horních končetin kvůli časté zátěži. Únavné nebo bolestivé polohy, stejně tak jako opakované pohyby rukou či paží uvedlo jako problém více než 50 procent respondentů.
O průzkumu:Průzkumu ESENER-2 se zúčastnilo téměř 50 000 pracovišť z 36 zemí. Cílem průzkumu Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci bylo zjistit, jak jsou v praxi řízena ochrana zdraví a bezpečnost práce v evropských organizacích všech velikostí. Zahrnuty do něj byly poprvé i společnosti s 5 až 10 zaměstnanci. |
Česko se ale svými výsledky průzkumu Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v Evropském parlamentu v některých kategoriích liší od ostatních států.
„I když u nás nebyla psychosociální rizika vnímána na pracovištích jako nejpalčivější, průzkum ESENER-2 ukázal, že v České republic jsou obavy ze ztráty zaměstnání poměrně vysoké,“ uvedl v oficiálním vyjádření Ondřej Palán z ministerstva práce a sociálních věcí. V Českých podnicích je zmínilo 29 % respondentů z českých podniků. Přitom v Německu to bylo pouhých osm až devět procent. Průměr EU je šestnáct procent.
Pracovní psycholog? V Česku výjimečně
V souvislosti se stresem členové agentury, která prováděla průzkum v padesáti tisících pracovišť v 36 zemích Evropy, také zkoumali, zda podniky využívají služeb pracovních psychologů. V tomto ohledu zůstalo Česko daleko za průměrem. Zatímco podniky severských zemí dosahují vysokých čísel, zhruba kolem šedesáti procent, v České republice využívá odborných konzultací jen sedm procent z nich.
Zkrácená pracovní doba v Česku. Poslanci schválili kurzarbeit |
Naproti tomu v žebříčku, jak se na pracovišti předchází rizikům, skončilo Česko společně s Polskem na pomyslném druhém místě za Slovinskem. Manažeři ale spoléhají v hodnocení rizik na specialisty, vlastní zaměstnance nechávají bilancovat jen omezeně, což ubírá na efektivitě.
A Česko se liší i v tom, co trápí zdejší podnikatele. Kupodivu to není časová tíseň ani jednání s náročnými zákazníky, jak je tomu ve zbytku Evropy. Většina z nich uvedla jako riziko především úrazy při práci se stroji nebo nástroji. Poranění v souvislosti s používáním dopravních prostředků při práci dokonce zmínilo 61 % podniků.
