Rebelové nosí na krku tlustý řetěz a v uchu stříbrný kroužek. Kalhoty jsou extrémně široké a dlouhé, tričko bez viditelného loga značky prostě není „in“. Barev ale zdaleka nebylo tolik jako dnes. Módě dominovala černá. Jiné boty než černé a hnědé nebyly k dostání,“ vzpomíná na dobu před 19 lety módní teoretička Jana Máchalová.
Rozhodnuto: Kajínek bude volný. Zeman podepíše milost pro odsouzeného vraha |
Nejen módu pak jasně ovlivňovala popkultura. V televizi má premiéru kultovní Sex ve městě nebo Dawsonův svět. Na prvních cédéčkách si lze pustit zbožňované hudební hvězdy Spice Girls nebo Lunetic.
Platební karty pro cizince
V roce 1998 měli Češi ve svých peněženkách 1,89 milionu platebních karet, vlastnili ji tak dva lidé z jedenácti. Dnes je vydáno skoro více karet, než je obyvatel, tedy přes 11 milionů. Zatímco dnes lze s kartou zaplatit doslova na každém rohu, tehdy převažoval výběr hotovosti z bankomatu.
„Ke kartám se už tehdy mohl dostat kdekdo, včetně studentů,“ říká Roman Kotlán, výkonný ředitel Sdružení pro bankovní karty. Bankomatů však bylo mnohem méně než dnes. Zatímco před 19 lety jich sloužilo v Česku 1424, dnes je to trojnásobek.
PETRÁČEK: Kajínkovou stezkou. O zločincích, kteří se stali lidovými legendami |
Zaplatit kartou v obchodech nicméně šlo. Na více než 20 tisících obchodů připadalo 4838 platebních terminálů, jak je známe dnes. Navíc obchody byly často vybaveny takzvanými imprintery, tedy jakýmisi mechanickými žehličkami, díky kterým šlo platit embosovanou kartou i bez platebního terminálu.
Češi platili kartou hlavně u benzinek a v supermarketech, většina terminálů ale sloužila cizincům. „Česko šlo primárně cestou vytváření infrastruktury pro zahraniční klientelu, ať už se jednalo o turisty, obchodní cestující, či zahraniční investory. Významnou část tak tvořily butiky, hotely a restaurace či cestovní kanceláře,“ říká Kotlán.
Nokia 5110 v každé rodině
U zákazníků bodovaly z dnešního pohledu velmi obyčejné telefony: hitem byla Nokia 5110, k oblíbeným patřily Alcately One Touch, často hanlivě přezdívané „vložky“. Jejich obliba pramenila z relativně rozumné ceny, v předplacené sadě tehdy stály kolem sedmi tisíc korun a byly to jedny z nejlevnějších mobilů na trhu.
Před 19 lety jsme sice již dva roky fungovali na „moderních“ GSM sítích, které na běžné telefonování využíváme dodnes. Vše ostatní bylo jinak. O mobilním internetu jsme téměř nic netušili, teprve se rozbíhala technologie GPRS. Chytré telefony také byly v podstatě neznámým pojmem, takže jsme vlastně ani data v mobilu nepotřebovali. Nokia 9000 Communicator, jeden z prvních smartphonů vůbec, byl stále žhavou novinkou.
  |
Doma jsme se k internetu připojovali pomocí vytáčeného připojení a na některých počítačích se zabydlovala Windows 98. Internet ale využívalo jen několik málo procent lidí.
Volání ve špičce nebo v noci
Především tehdy v Česku působili jen dva mobilní operátoři, dnes ti největší. O2 se jmenoval Eurotel a dnešní T Mobile začínal v roce 1996 coby Paegas. Navíc oba patřily z většiny českým investorům. Teprve v roce 1999 vstoupil na trh třetí hráč, dnes Vodafone, tehdy Oskar.
Kajínek se domáhal obnovy svého případu. Mohu se vrátit do společnosti, tvrdil. Soud řekl ne |
Za samotné mobilní služby zákazníci platili nemálo. Cena za minutu byla velmi zmatečná, protože operátoři rozlišovali volání ve špičce a mimo špičku, či dokonce v noci, roli hrálo i to, do které sítě zákazník volal. Cenové rozpětí se pohybovalo zhruba od tří korun za minutu do korun patnácti. A třeba nejlevnější tarif Eurotelu stál měsíčně přes 300 korun a neměl v sobě jedinou minutu zdarma.
