Steigerwaldova hra je z let 1999–2000 a dosud nebyla uvedena. Uvažovala o ní činohra Národního divadla za Kovalčukovy éry, ale k realizaci nakonec nedošlo. Na festivalu Divadlo v Plzni v roce 2000 uvedl Vladimír Morávek fragment textu v kombinaci s hrou Gerardjana Rijnderse Divadlo jako mor čili Fanda vs. herečky.
Steigerwald nesmírně zábavně a výmluvně spojuje různé motivy a fakta, s kterými si všelijak pohrává a zařazuje je do nových souvislostí. Diváka příjemně irituje a ten se nestačí divit, jaké netušené podobnosti se mu zjevují. A jak také leccos z tohoto rafinovaného travestování v určitou dobu znovu nečekaně ožije, jako třeba motiv s kostmi nejmenovaného umělce, na nějž si i léta po jeho smrti činí nárok několik dam. Ostatky mají být bez ohledu na to, co by si dotyčný přál, převezeny do vlasti, stejně jako mají být dnes převezeny pozůstatky Františka Kupky, jenž zdá se přání spočinout v rodné hroudě též nikdy nevyslovil. Režie pojala tahanici o ostatky jako nádhernou grotesku, v níž létají vybělené kosti (bílá ramínka) do tašek vietnamských trhovců.
Velmi staré herečky
Ve Steigerwaldově koláži poznáváme i další osudy: zmíněného umělce zabila větev stromu, jež se ulomila na pařížském bulváru. Stejně dopadl rakouský dramatik Ödön von Horváth, který jako emigrant před nacisty cestoval do Francie a ze strachu z letadla objel půl Evropy, aby našel potupnou smrt pod větví kaštanu na bulváru Magenta. Ale především se vše odehrává na pozadí divadelního prostředí, v jehož podstatě je zakódována proměnlivost, hra s identitou i problematická paměť.
Účtování s minulostí, které se tak mění v bizarní frašku, provádějí herečky, zestárlý komik, divadelní kritik i Knut Hamsun (také s pěkným máslem na hlavě). Nositelkami konfliktu jsou dvě „velmi staré herečky“ – Lída (Ivana Hloužková) a Vlastička (Andrea Buršová), které jsou originálně „seštrikované“ z domácích dramatických umělkyň 20. století: jedna prchala přes hranice a šla za to do kriminálu, za což jí kolegyně posílaly na popraviště, jiná zase milovala Goebbelse a další Stalina – příznačné rysy a postoje do sebe zapadají jako ozubená kolečka dobře promazaného strojku. A nad vším ještě ční podepisování petic jako národní sport.
Karel Steigerwald: Hraj komediiRežie: Břetislav Rychlík |
Autor žádá, aby se děj odehrával v bytech hereček, v Paříži a na mrchovišti, Rychlík vytvořil dějiště jedno – hereckou šatnu, která se stává ošuntělým universem, kde ožívají přízraky. Kde se také čaruje jak v Macbethovi nad hrncem plným tajemných par, v němž je ale prozaická polévka s ovarem. Režisér si zdatně poradil se složitou strukturou textu, a to nejenom šikovným krácením: inscenace má svěží ráz a autorův osvědčený sarkasmus získává ještě jakýsi operetní rozměr. Nutná rychlost při vzniku črty byla, zdá se velice inspirativní.
Právo vystupovat jako udavačka
Hraje se ve zkušebně pod střechou, kam se lze dostat nákladním výtahem. Ten také přiváží a odváží hrdiny, již se postupně mění v panoptikální tvory. Inscenace má řadu zdařilých momentů a nápadů. Přímo děsivě výsměšný je výjev, kdy se obě herečky přetahují o to, komu náleží právo vystupovat jako udavačka. Což je pak ještě později okořeněné mediálním rozměrem celé šarády. Vrchol ovšem představuje zjevení Lídina ducha (Hana Vaňková), který se se svým živým (anebo též mrtvým?) protějškem počne hádat o to, která z nich je „ta pravá“. Je to nefalšovaně surreálný zážitek, při němž běhá mráz po zádech. I ostatní herecké výkony dobře drží styl a naplňují průraznou divadelnost pojetí: Eva Vrbková, Anežka Kubátová, Robert Mikluš, Tomáš Sýkora, Vladimír Hauser a další.
Závěrečná pointa je pak i názornou ukázkou, jak se podpis může stát snadno zneužitelnou „komoditou“. Rychlíkova scénická črta vznikla loni v květnu pro cyklus Jirka Kniha hledá autora. Je skutečně mimořádně povedená, a tak se oprávněně vrátila na repertoár k pravidelnému uvádění. A je i důkazem, že Steigerwaldovy hry mají nadčasový rozměr, který někdy potřebuje i uzrát. V krátkém rozmezí se tak na jeviště dostaly dva jeho starší texty (Marta Peschek jde do nebe) a v obou případy vyšly výtečně.