Rusové mu smazali záběry. Bylo to legrační, jak ze Švejka, popsal Nikolaev

Lidovky.cz: Ruská policie vás zadržela (více čtěte ZDE) na nádraží v Čeljabinsku. Navíc na místě, které je pro vznikající film o československých legionářích v Rusku dosti symbolické. Jak k tomu došlo?
Byli jsme v Čeljabinsku na nádraží, které má pro příběh našich legionářů - což je hlavní důvod, proč jsme se vypravili po magistrále - mimořádný význam. Tam nastala konfliktní situace, kdy se naši kluci, legionáři, posouvali směrem dál na východ. 

Lidovky.cz: Konfliktní situaci jste prožil i vy. Co jste filmoval, když vás zadrželi? V čem byl problém?
Filmoval jsem tam nástupiště. Byl tam takový nadchod, a z toho jsem natáčel vagóny, které převáží uhlí nebo dřevo, protože se mi to zdálo důležité a významné pro náš příběh. Legionáři totiž v jeden moment měli nedostatek uhlí, takže mi přišlo dost symbolické, že to tam zrovna převáželi. Když jsem natáčel jedoucí vagón s uhlím, tak mě zatkl jeden uniformovaný a jeden tajný policista. Odvedli mě na nádražní policii.

Lidovky.cz: Jak to vyjednávání probíhalo? Co po vás chtěli?
Chtěli po mně, abych smazal záběry. A protože jsem se do toho moc nehnal, tak mi je jeden z nich začal mazat sám. Ta situace bylo o to komplikovanější, že nám měl odjíždět vlak, kterým jsme měli z Čeljbanisku pokračovat na Jekatěrinburg. Záběry tedy smazali a propustili nás (ještě společně s kolegou Jiřím Prušou - pozn.red.) Všechno to bylo na poslední chvíli, do vlaku jsme naskočili asi pět minut před odjezdem. 

Lidovky.cz: Jak to celé vnímáte? Nádraží natáčet smíte, projíždějící vlaky ne...
Z mého pohledu to bylo dost legrační. Snažil jsem se tomu policistovi vysvětlit, že nejsem žádný špion. Bylo to trochu jak ze Švejka. On argumentoval tím, že nádraží bych filmovat mohl, ale jakmile se převáží materiál, tak už je to zakázané. Mělo to ale šťastný konec v tom, že jsme naskočili do toho vlaku. Jinak bychom si ohrozili další cestu. Spojení tady v Rusku přeci jen nejsou taková, že by další vlak jel za půl hodiny. Měli jsme štěstí, že nás nepopotahovali dál. Před půl rokem tady byl kolega, který chtěl nafotit Alexandrovský most - což je další legenda, protože tam taky proběhly nějaké boje - a toho zatkli a drželi asi čtyři hodiny. 

Lidovky.cz: Jak dlouho drželi vás? 
Nevím, mohlo to trvat tak třicet nebo čtyřicet minut. 

Lidovky.cz: Obáváte se dalších podobných incidentů? Budete se mít příště více na pozoru?
Samozřejmě budu opatrnější. Oni tu mají dost věcí postaru. Že by se některé věci mohly dít, by už člověka v Česku zkrátka nenapadlo. Oni jsou zjevně na takové věci dost ostražití a hákliví. 

Lidovky.cz: Obejdete se ve snímku bez záběrů, které vám smazali?
Byly pro mě vzácné. Ale jak už jsem řekl, nebyly to žádné strategické záběry. Nikdy jsme neviděl takový kusy uhlí, to mě fascinovalo. Svítilo krásně slunce, vrhalo to stíny a lesky. Bylo mi prostě líto, že takové pěkně záběry mi smazali. Strategicky se bez nich obejdu, ale je mi to líto z estetických důvodů. Dalo se tím silně ilustrovat něco z příběhu československých legionářů.