Jde o dokument toho druhu, který toho úmyslně dokumentuje co nejméně. Předem jsou z něj vyloučeny transparentní, faktografické či orientační body, které by z něj činily předmět srozumitelný méně zasvěceným. Předpokládá se, že divák, který na takový film zabloudí či na něj z příbuzenských důvodů přijde, všechno důležité ví, takže by byl bližší instruktáží uražen. Divák, který neví, je buď bezradný, anebo si věci doplní po zhlédnutí filmu. (Tak přijde i na to, proč Brabence doprovází novinářka Renata Kalenská: protože spolu udělali knihu a jsou přátelé.)
Dokument Evangelium podle Brabence portrétuje saxofonistu skupiny Plastic People.
Co znamená vésti Brabence
Po takovém uvolnění rukou je pak možné věnovat se podstatnějším věcem. Třeba úvahám o havranech, kteří jsou mnohem chytřejší než lidi, či o mravencích (brabencích), kteří vždycky vědí, kudy mají jít... Vratislav Brabenec se přitom do pronášení přírodních a jiných poznatků nenutí, plynou z něj přirozeným způsobem, možná si ale mnohdy dělá legraci či je jen tak pronáší. To naopak filmařské okolí visí na každém jeho slovu a i z banality a plku jest pak koán a enigma. Uctivý až posvátný, a přitom jaksi až příliš parťácký postoj k legendě undergroundu, k jakémusi antikonzumnímu světci, pak ale zabraňuje skutečnému dialogu, v němž by se projevil jako inteligentní a vzdělaný člověk, jímž ovšem je. Výjimkou je okamžik, kdy režisérova manželka a střihačka Tonička Janková vede zahradníka Brabence podél svých keřů a jako u nějaké disertace ho zkouší z dendrologie. Brabenec zkoušku skvěle složí a naivní tazatelce udělí lekci.
Takových momentů je však ve filmu jako šafránu. Převládá improvizace, přibližnost, vágní spoléhání se na světlé okamžiky. Ty se dostavují zřídka. Je to tím, že s Brabencem je nakládáno jako se zajímavou věcí, kterou lze někam instalovat a pak chvíli čekat, že se projeví. Tak je umístěn z nezřetelných důvodů na benzinovou stanici na přechodu do Rakouska u Mikulova. Tak je vysazen na kopec u Valdic, odkud pochází průvodkyně filmem Renata Kalenská, která s Brabencem vede poněkud nespontánní hovor. Na tom kopci přijde Brabenec skoro o život, neboť má za úkol na něj vylézt. Divák trne a velmi si přeje, aby mu dali pokoj a nenutili ho k tak nesmyslné činnosti. Nakonec je na vrchol dovlečen, ovšem otázky, k čemu to bylo, bohužel zůstávají.
Evangelium podle BrabenceRežie Miroslav Janek Premiéra 9. 7. |
Zůstává samozřejmě i cosi filmové kvality, spíše však obrazové, pocitové a lyrické. Je to film, jehož tvůrci spíše dokumentují svou nadřazenost nad divákem a tím de facto i nad tím, o kom ten film má primárně být. Tedy o Vratislavu Brabenci. Toho si sice jistě váží, ale je otázka, jestli je to nutné dát najevo tak náročným způsobem, jakým je dokumentární film.
