Berlín v roce 1940. Zatímco nacistická propaganda oslavuje vítězství svých vojsk nad Francií, jeden obyčejný berlínský manželský pár se utápí ve smutku. Anna a Otto Quangelovi (Emma Thompson a Brendan Gleeson) právě dostali zprávu o tom, že v boji padl jejich jediný syn. V do té doby poslušné pracující dvojici se tím okamžikem něco zlomilo. Jejich víra ve Vůdce a jeho následování zmizela, nyní si uvědomili holou pravdu nesmyslné Hitlerovy války. Teprve teď uviděli, že to všechno je jenom lež a podvod. A rozhodli se ke svéráznému odporu. Otto koupí pět pohlednic a napíše na ně svoje poselství: „Můj syn zemřel a brzy zemře i váš. Zastavte válečný stroj! Zabijte Hitlera!“ Pohlednice pak nenápadně odkládá na veřejných místech. A po prvních pěti následují další a další. Manželka ho podporuje a jejich činy se brzy stanou předmětem zájmu policejního vyšetřování. Pro komisaře Eschericha (Daniel Brühl) se dopadení pachatele stane věcí osobní prestiže a posléze téměř nutností pro přežití, když ho kvůli neúspěchu napadne jeho nadřízený. Začíná boj, v němž na jedné straně stojí tichá, ale vytrvalá rezistence režimu, na straně druhé její pronásledovatel, který však více a více propadá pocitu, že stojí na špatné straně.
Silný příběh prosycený atmosférou strachu v nacistickém Německu napsal Hans Fallada inspirován skutečnými událostmi během pár týdnů už v roce 1946 a byl to jeho poslední román. Česky mimochodem vyšel poprvé v roce 1954 a podruhé v roce 2010 (pod názvem Každý umírá sám) a dočkal se i televizního zpracování v podobě trilogie do Dušana Kleina.
Daniel Brühl ve filmu filmu Alone in Berlin.
Nejnovější adaptace, kterou s britskými a německými herci natočil švýcarský režisér (a úspěšný herec) Vincent Perez, vznikla v koprodukci Německa, Francie a Velké Británie a natočena byla v anglickém znění. Právě anglický jazyk znějící z úst filmových „Berlíňanů“ je jedním z kamenů úrazu, na které tvůrci narazili. „Snažil jsem se najít cestu mezi estetikou a realitou,“ prohlásil na tiskové konferenci Perez a jmenoval i několik svých filmových inspiračních zdrojů, například italský snímek Zvláštní den režiséra Ettora Scoly. „Chtěl jsem dostat film na mezinárodní úroveň, protože to je evropský příběh, nejen německý,“ vysvětloval režisér, proč se rozhodl natočit film v angličtině.
V jeho pojetí však snaha o mezinárodní úroveň nasměrovala film spíše k opatrné rozbředlosti, plochosti a barvotiskovosti. Výborné herecké výkony všech představitelů nemohly zachránit snímek, který jako by se bál ukázat nacistický režim v jeho opravdové hrůze a zůstal u neurčitých náznaků ve chvílích, kdy mohl tít do živého. A to nikoliv ve smyslu volání po drastických záběrech, ale po autentičtějším prožitku strachu a všeprostupující tísně, stejně jako odhodlání obou manželů, kteří se rozhodli stát na svém až do konce. Jakkoliv zcizujícím způsobem působí ve filmu použitý anglický jazyk, přeci jen jsou to právě dva britští herci, kteří snímku dodávají alespoň jakýsi náznak pravdivosti. Výborně jim sekunduje Daniel Brühl (sic také mluvící anglicky) v roli nacistického komisaře, jehož postava projde ve filmu dramatickým osobním vývojem vrcholícím v závěrečné katarzní scéně.
Snad jen berlínské prostředí, ve kterém se snímek odehrává, a herecké obsazení mohlo být důvodem, proč byl průměrný snímek zařazen do hlavní festivalové soutěže.
 |
