Možná je to už nezajímá a služba zločinecké organizaci jménem KSČ z kariéristických důvodů jim připadá naprosto v pořádku, přece za Husáka se muselo chodit do práce. Chodit do práce a žít v totalitě ovšem nebyla ničí svobodná volba, všichni emigrovat nemohli. Ale dát se do služeb nemravného režimu, aktivně spolupracovat s jeho represivními složkami, abych si urval výhody, to si mohl každý rozhodnout sám.
MACHALICKÁ: Václav Vorlíček. Cena za všech režimů |
Připomenout, že by takoví lidé aspoň neměli být dnes oceňováni, je prý kádrování. Ne, to je jen marná snaha, aby se paměť nezkreslovala, protože na to můžeme doplatit zase jen my sami. Sáhnout národu na ikonu není nic, co by člověku vyneslo oblibu a přitakávání. Je-li tou ikonou Václav Vorlíček, režisér veskrze spotřebních filmů, je to také vizitka. Proč takovou bezvýhradně přijímanou ikonou není Miloš Forman, František Vláčil, Jaromil Jireš, Jiří Menzel, Věra Chytilová?
Kdyby Vorlíček nenatočil své komedie a pohádky, nic by se nestalo, ale kdyby tito báječní mužové a žena nic nenatočili, sotva bychom se mohli ve světě chlubit českým poválečným filmem. A právě tito a další měli za normalizace obrovské problémy, řada z nich byla tvrdě odstavena a na jejich místa se přihnali neumětelové s rudou knížkou. Hlas lidu, hlas boží, říká se. Ale s jakou to optikou náš lid přichází? Měl jsi právo mrvit si charakter, protože jsi dával radost dětem. Kdyby to bylo tak jednoduché. Nelze podat ruku ďáblovi a zůstat velkým svobodným umělcem, který bude dál vytvářet nadčasové dílo.
Dnešní znivelizování morálních postojů nese další výpověď; jaký smysl tedy mělo, že se řada lidí talentovaných a kreativních odmítla prostituovat a s vědomím, že se bude muset vzdát milované profese, ve svých postojích vytrvala, své krédo nezměnila. Opravdu to celé bylo pro kočku, když to už lidé dnes nechtějí rozlišovat?
O normalizačních poměrech na Barrandově pár knížek vyšlo a pamětníci už dřív promluvili. Pan Vorlíček rozhodně nebyl žádné hodné jehňátko a v nové situaci se dobře zorientoval, spolu s dalšími (Antonín Kachlík, Zbyněk Brynych) se bral za to, aby netočili Chytilová, Menzel, Jireš, Juráček a zejména aby v Praze netočil Miloš Forman. Příležitostí se samozřejmě chtěli chopit oni. Jiří Menzel to v rozhovoru s Jiřím Leschtinou před čtrnácti lety řekl dost jasně. „Tihle nás likvidovali promyšleně a cynicky. Jim vůbec nešlo o nějakou ideologii. Do té doby druhořadí režiséři jako Vorlíček, Sequens nebo Balík, ovládli Barrandov. Někdy mě napadalo, že Rusové přijeli jen proto, aby soudruzi režiséři neměli konkurenci.“ A rozhovor se dosti příznačně jmenuje Morálka není ledvina ani ušní boltec.
