Protirežimní kritiky, jakou před svým zadržením stačil vychrlit na novináře, sice ve veřejném prostoru poslední dobou rychle přibývá, ale delegitimizovat ji jako dláždění cesty atentátníkům by by bylo podobně inteligentní, jako když loni Václavu Klausovi vyčítali, že z něj citoval norský masový vrah Breivik.
ČTĚTE TAKÉ |
Na první pohled má incident v Chrastavě „český“ průběh: k prezidentovi přistoupí muž a vyprázdní do něj obsah airsoftové pistole. Členy ochranky málem na záběrech nejde poznat. Netváří se ostře a odhodlaně, ale jako všichni kolem: nasládle demobilizovaně. V pozadí zní Radeckého pochod, hymna biedermeieru. Policie si muže vyzvedne až poté, co poskytl interview.
Pro českou kulturu je typický nesoulad mezi slovním radikalismem a umírněností v činech, dodává jí i určitý půvab. Jestli hned mluvit o atentátu na prezidenta, o tom můžeme vést spor. Ale určitě to byl atentát na onen půvab. Příště bude mít ochranka nečeskou tendenci střílet.
