Má-li si možnost vybrat, zda ukrajovat z kompetencí moci výkonné a zákonodárné, anebo ne, tak krájet nemá. Má taky rozhodovat jen o tom, co je předmětem stížnosti, a ne ji využít na rušení dalších zákonů, které se mu nelíbí. Má rušit jen protiústavní zákony, ne špatné zákony. Ani si nemá dávat obrazně řečeno inzeráty, na co by si někdo měl stěžovat.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jestliže se ve včerejším nálezu dočteme, že „je nutno konstatovat, že stávající právní úprava takové obavy (aby nebylo právo na zdravotní péči vyprazdňováno) sice zásadně nebudí,“ ale soud ji stejně zrušil, pak šlo veškeré sebeomezení k čertu. Soud zákon zrušil ne kvůli tomu, co je, ale co by bylo, kdyby bylo. Nařídil, aby o tom, co je standard a nadstandard, hlasoval přímo parlament, přestože se to v principu nijak neliší od stanovování, které léky budou hrazené a které ne, což se provádí vyhláškou.
Možná je to náhoda. Možná je to první ukázka, jak se bude chovat Ústavní soud, který dostal předseda od prezidenta do osobního vlastnictví a hněte si ho k obrazu svému.
