Zaprvé, nesmyslná je už její výše. Ta totiž má podle zprávy v středečním Právu činit 551 milionů korun, přestože údajná škoda - jakkoliv astronomická - byla vyčíslena na 388 milionů. Nemluvě o tom, že nejde o závěr žádného nestranného arbitra, ale žalující strany. A dokonce je to i víc, než byla samotná hodnota zakázky (525 milionů).
Zadruhé, pokud má jít o úder spravedlnosti, tak dopadl hodně vedle. Jestliže k vyhození několika set milionů z okna - anebo do něčí kapsy - opravdu došlo, tak za to mají pykat skuteční viníci z té doby. A nikoliv dnešní Úřad vlády, který s tím tehdejším po několika zemětřeseních na vládní úrovni už nemá nic společného.
Zatřetí, nesmyslem je už samotné trestání státu státem. Jaký smysl má, když se ve jménu spravedlnosti jen přelévají státní peníze mezi jednotlivými úřady?
Je dost možné, že finanční úřad bude namítat, že "musel konat" a všechno je v souznění se zákonem. Lidskému rozumu se to ale příčí.
A nabízejí se přinejmenším tři vysvětlení této absurdity. Buď jde o výše naznačené vyřizování účtů mezi institucemi (ovšem na účet státu, tedy daňových poplatníků). Anebo je to pokus o zametení celé kauzy pod koberec (opět na náš účet). A vyloučit se nedá ani snaha očerňovat domnělé, medializované a nikým doposud neodsouzené viníky (dtto). Až freudovsky zní slova, kterými pokutu v Právu komentoval nynější šéf Úřadu vlády Pavel Dvořák: "Jde o první účet, který finanční úřad vystavil Topolánkově vládě za kauzu ProMoPro." Jenže účty by měli vládám vystavovat voliči. A skutečné viníky trestat soud. Z půlmiliardové pokuty na trase stát-stát může mít možná někdo radost či snad pocit uspokojení. Ke spravedlnosti to má ale hodně daleko.
