Čínští vůdci toho dne nařídili vojákům, aby zahájili palbu do lidí demonstrujících za demokracii, kteří obsadili centrální pekingské náměstí Nebeského klidu. Mnozí z tehdejších protestujících kdysi bydleli ve stejném univerzitním komplexu, kde se nyní prochází Jung a nová generace zcela jiných studentů. Jung říká, že kdyby tehdy zemi vládl, nařídil by střelbu do studentů také. "Pravděpodobně bych se rozhodl stejně," cituje Junga kanadský deník The Globe and Mail.
Stovky, možná tisíce studentů toho dne zemřely a s nimi i jejich sny o společnosti, která umožňuje svobodu projevu, kde vláda není zkorumpovaná a lidé mají právo rozhodovat o svých osudech.
ČTĚTE TAKÉ: |
Stabilitou ku štěstí
Možná nikde není rozplynutí těchto snů nápadnější než na pekingské univerzitě, která byla před 25 lety jedním z center studentského hnutí.
Dnešní studenti mají jen málo společného z předchozí generací, která si troufla vyvinout tlak na změny v čínské společnosti. Jung žádnou potřebu změn necítí. A pár stovek padlých lze podle něj jen těžko srovnat s mnoha miliony Číňanů, jejichž životy by mohl zmítat chaos v případě, že by se v Číně otřásla v základech vláda jedné strany.
"Stabilita umožňuje šťastný život," vysvětluje Jung v ozvěně ústředních hesel čínské komunistické strany, která použila tanky na náměstí Tchien-an-men, aby upevnila svou moc. Dokonce i skutečný počet obětí armádního zásahu Čína tají ve snaze vymazat tyto události z paměti lidí.
Vzpomínky na masakr sice nezmizely, ale mezi zástupy studentů, kteří ještě v roce 1989 nebyli na světě, jsou tehdejší události dramaticky převrácené vládní propagandou a úmyslnou záplavou dezinformací. A rodí se pocit, že Teng Siao-pching nařízením armádě, aby začala do lidí střílet, udělal správnou věc.
Deset let po Tchien-an-menu skupina čínských studentů z prestižní pekingské univerzity deníku The Globe and Mail řekla, že nevěří, že na náměstí Nebeského klidu zahynuli nějací demonstranti. Při dvacetiletém výročí studenti měli povědomí o tom, co se roku 1989 stalo, ale také projevovali důvěru vládě a prohlašovali, že postupuje správným směrem, i když pomalu.
Od masakru na Tchien-an-men uplyne 25 let.
Měli zůstat doma
Nyní, o 25 let později, se Pekingu podařilo dál posílit důvěru občanů a zůstává jen malé pochopení pro ty, jejichž krev kdysi zkrápěla kameny na náměstí Tchien-an-men. Při nedávných rozhovorech studenti na pekingské univerzitě konstatovali, že jejich předchůdci měli zůstat doma. "To je náměstí Nebeského klidu, není to žádný park nebo zahrada. Člověk by tam neměl vysedávat," uvedl jeden z nich.
Dnešní čínští studenti žijí v zemi, která je druhým největším filmovým trhem na světě a odkud pochází nejvíc turistů (jen za loňský rok jich bylo 97 milionů). Čínská mládež je spojená se Západem díky rychlému rozvoji přístupu na internet. Ekonomický růst na hlavu mezi roky 2009 a 2012 dosáhl 62 procent. Proč tedy při takovémto pokroku měnit kurz? Nějací lidé možná zemřeli, ale to je teď minulost. "My se o to teď už nestaráme. Je to pro nás už dávno," říká dobrou angličtinou jednadvacetiletý student fyziky. Nevěří těm, kdo psali dějiny na náměstí Tchien-an-men. Jak říká, "možná chtěli být jen slavní". Pro tohoto studenta jsou priority jinde. Největší starosti mu dělají ceny bytů.
Stejné názory rezonují i v rozhovorech s další více než desítkou mladých lidí. Studentka historie se nezajímá o to, co se stalo před 25 lety - jsou to zatím příliš čerstvé události, aby je bylo možné správně interpretovat, prohlašuje. Student ekonomie konstatuje, že politika je "nudná". Další tvrdí, že demonstranti na náměstí Nebeského klidu "chtěli válku". Čtyřiadvacetiletý absolvent psychologie je příliš zaneprázdněný, aby vytahoval věci z minulosti, které není snadné najít. "Ve středoškolských učebnicích se o ničem takovém nepíše," podotýká k masakru.
U těch, kdo jsou dost staří na to, aby si tehdejší dění pamatovali, vzpomínky stále žijí. Jednatřicetiletý absolvent archeologie si pamatuje, jak strýc jeho otce prchal z Pekingu během demonstrací, a vybavuje se mu tehdejší turbulentní doba. Potřeba reforem je stejná i po 25 letech, domnívá se. A vidina vlády střílející do vlastních lidí zůstává děsivá.
