‚Nejdřív nás vítali. Pak se nás začali bát.’ Mladík z Kosova přišel v Sýrii o iluze

Islámský stát šikuje batalion džihádistek. Bojovnice vede vdova z Kosova

Není přesně známo, kolik jich odešlo, ale odhaduje se, že minimálně stovky. Řeč je o mladých mužích z Kosova a Bosny, kteří opustili svou rodnou zemi, aby se chopili zbraně na syrském bojišti, a třeba tam i zahynuli. Řadu z nich totiž hnala víra ve svatou válku proti nevěřícím, vštípená extremistickým výkladem islámu - co se podílu rekrutů džihádu na počet obyvatel týče, Bosna a Kosovo žebříčku evropských států s přehledem vévodí (viz box na konci textu - pozn. red.).

Ne víra, ale Kosovo

Arben mezi mladíky opojené chimérou chalífátu nepatří. Ač vnuk kosovského imáma, mešitu navštěvoval nepravidelně, dával přednost práci v internetové kavárně. Přesto se v květnu 2013 rozhodl pro dobrovolný odchod do Sýrie. Měl k tomu jiné důvody než svou víru, vysvětlil zpravodajce balkánské redakce RFE/RL.

„Jako dítě jsem zažil válku a teror v Kosovu,“ vzpomíná na poslední kapitolu brutálního rozpadu Jugoslávie, lemovanou etnickými čistkami a oboustranným krveprolitím. Nesmazatelná zkušenost v něm po letech vyvolala solidaritu s oběťmi obdobně drastické války v Sýrii, říká. „Chtěl jsem nabídnout humanitární pomoc (tamním) dětem a rodinám.“

This Kosovar Muslim freedom fighter went to Syria voluntarily but returned deeply disillusioned. https://t.co/Q2pyFZ1waw

— John Ballard (@Hootsbudy) 7. března 2016

Arben nechtěl prozradit, kde přesně v Sýrii pobýval, ani pod praporem jaké skupiny působil, a v tajnosti si přál uchovat také své jméno, v rozhovoru pro RFE/RL tedy vystupuje pod pseudonymem. Prozradil pouze, že po překročení turecko-syrské hranice zamířil do okolí Aleppa, tehdy už krutě sužovaného boji mezi syrskou armádou a ozbrojenou opozicí.

Válka o kořist

Zpočátku byl Arben spokojený. Jeho velitelé ho zprvu přidělili k jednotce, která poskytovala materiální pomoc civilistům, od oprav raketami poškozených budov po úklid a další podporu, a mladík měl pocit, že jeho práce dává smysl. Jenže ten se mu s postupem času začal vytrácet. „Potom už jsme každé ráno měli výcvik. Učili nás poskytovat nejen humanitární, ale i vojenskou pomoc, zacházet s kalašnikovem.“

Válka zasela v Bosně militantní islám. Radikálové proudí z Balkánu na Blízký východ

Nezkušeného nováčka Arbena do bojů přímo nevyslali, každodenně se však stával jejich svědkem. Zažíval nejen dopady raket a ostřelování, ale také sebevražedné atentáty na školy a mešity. A jeho znepokojení nad tím, jak vojevůdci terorizovali civilisty, které si brali za rukojmí svých zájmů, rychle rostlo. Původní spravedlivý odpor vůči autoritářskému Asadovu režimu pohltila bezohledná válka o kořist a moc, tvrdí.

„Každý z (vojevůdců) prahl po svém vlastním teritoriu. Nešetřili ženy ani děti. Nikdo nebyl v bezpečí,“ popisuje a dodává, že nejsurovější byli ozbrojenci hlásící se k Islámskému státu či alkáidistické Frontě an-Nusra. „An-Nusra brala těm, kteří proti ná bojovali, ženy. A okrádala je o domy.“

Nic společného s islámem

Zvěrstva, kterých se mnozí ze zahraničních bojovníků dopouštěli, proti nim brzy poštvala ty, které se holedbali chránit. „Na začátku, když jsem přišel do Sýrie, nás (dobrovolníky) všichni vítali. Ale pak se na nás začali dívat jinak. Děsili jsme je,“ vzpomíná Arben.

Frustrované Romy láká džihád. Šíří se Islámský stát v bulharských ghettech?

Po necelém roce se proto rozhodl Sýrii opustit. Skutečné příčiny svého rozhodnutí však před spolubojovníky kvůli obavám o svou bezpečnost utajil. Lhal jsem nadřízeným, že mám vážně nemocné rodiče a musím se vrátit domů, abych o ně pečoval, říká. Jeho velitelé mu uvěřili.

Po návratu z Kosova Arben veškeré kontakty se Sýrií zpřetrhal a na otázku, zda by se ještě kdy vrátil, rozhodně vrtí hlavou. „Nikdy. Lituju toho, že jsem byl. Od té doby, co jsem zpátky, už o Sýrii nechci slyšet ani slovo, ani dívat se na ta videa. (Dnes) mě překvapuje, kolik lidí se do toho chce zapojit, dokonce i ženy. S islámem to nemá nic společného.“