Vivat Vase knizeci milosti

pane Karle Schwarzenbergu..Dokazal jste, ve sluzbach tohoto statu vic nez Vasi predchudci..

Oznacil jste rakouske aktivisty blokujici Temelin za magory.. Takovu odvahu dosud nikod neprojevil..Mate pravdu.. Preji vse dobre..

Re: Vivat Vase knizeci milosti

http://www.schwarzenbergnahrad.cz/" target="_blank">http://www.schwarzenbergnahrad.cz

Jo, sem zapomela

Napsal Josef Pejřimovský 2005

Re: Jo, sem zapomela

http://g.lidovky.cz/u/disk/rukaon.gif" alt="R^">http://g.lidovky.cz/u/disk/rukaon.gif" alt="R^">

zaver

Evropské monarchie nebyly monarchiemi absolutními, ale monarchiemi s rovnováhou moci monarchy a stavů, kteří se navzájem omezovali a kontrolovali k prospěchu státu. Dnes na místo stavů nastoupily parlamenty, volené podle všeobecného hlasovacího práva. Demokratická práva a instituce jsou zaručeny v dnešních monarchiích stejně jako v republikách. V monarchiích se parlament a panovník vzájemně omezují. Historická zkušenost učí, že absolutní nadvláda panovníka nad stavy (parlamentem), stejně jako nadvláda stavů nad panovníkem vedly k oslabení státu a někdy dokonce ke katastrofě, revoluci nebo zániku státu. Současné republiky se snaží vytvářet mechanismy ke zneužití moci. Většinou tyto mechanismy fungují, ale občas katastrofálně selhávají, např. při nástupu nacismu v Německu či Vítězném únoru 1948 v Československu. Je na každém, aby posoudil a zvážil výhody a nevýhody monarchie a republiky, které jsou v současnosti založeny na stejných principech občanských, náboženských a hospodářských svobod.

Re: zaver

občanský absolutismus

pokracovani

5.       Republika nemá dostatečné pojistky proti zneužití momentálního rozložení sil v parlamentě politikou stranou ke změně politického systému, např. volebního zákona a národnostních zákonů tak, aby ji příště už nebylo možné ústavními prostředky stranu moci zbavit.                                                                    6.       Pojistku proti zneužití momentálního rozložení politických sil v parlamentě vytvářejí některé republiky zřízením druhé komory parlamentu s odlišným volebním klíčem, odlišnou délkou mandátu nebo postupně obměňovaných. Je to pojistka nákladná a její funkčnost není zaručená.

Klady a zapory Republiky

Volitelnost představitelů státu má tyto klady:

1.       Do čela státu se dostává člověk, který prokázal své schopnosti a morální kvality.                                                                                                     2.       Omezená doba výkonu funkce nutí jejího nositele dokazovat své kvality, pokud chce být znovu zvolen.                                                                     3.       Omezená doba výkonu funkce omezuje možnost jejího zneužití. 

           Volitelnost představitelů státu má tyto zápory:                                              1.       Zvolená osoba je závislá na politických stranách, které prosadily její volbu, případně s nimi už před zvolením uzavírá dohody, které pak musí plnit a následně upřednostňovat skupinové zájmy (které ovšem musí vydávat za státní zájmy) před zájmy státu.                                                                           2.       Zvolená osoba je závislá na finančních skupinách, které financovaly její volební kampaň (zvlášť při přímé volbě presidenta, viz USA), jejich zájmy pak musí prosazovat a v důsledku upřednostňuje skupinové zájmy (které ovšem musí vydávat za státní zájmy) před zájmy státu.                                           3.       Hlavou státu se může stát nacionalista, který preferuje jeden národ a ostatní potlačuje. Obdobně může jeden národ, pokud získají jeho poslanci většinu v parlamentu vydával zákony, k utlačování ostatních národů. Chybí autorita, která by tomu mohla bránit.                                                                               4.       Dočasný držitel funkce hlavy státu, ale i poslanec, má po dobu výkonu funkce přirozenou tendenci zajistit sebe a případně rodinu pro budoucnost. Odolají tomu jen výjimečně morálně silní jedinci. Jsou dány předpoklady k tomu, aby dal souhlas k drancování či zadlužení státu, pokud z toho bude mít prospěch.                                                                                                 

pokracovani

7.       Dynastie nejsou nacionální, nepreferují jeden z národů monarchie, naopak vytvářejí v duchu křesťanského universalismu pouto mezi národy. Výjimky mohou být tam, kde je národní církev (pravoslavná nebo protestantská), a panovník je její hlavou.                                                                              8.       Je v zájmu příslušníků dynastie, korigovat vládu osoby neschopné či nezodpovědné.                                                                                         9.       Omezení moci panovníka sněmem (parlamentem) omezuje až znemožňuje zneužití jeho moci.                                                                                                Dědičnost funkce hlavy státu v monarchii má zejména tyto zápory:

1.       Trůn může připadnout osobě neschopné či duševně méněcenné.

2.       Trůn může připadnout osobě nezodpovědné, která má sklon změnit monarchii v tyranii.

Klady a zapory Monarchie

Dědičnost funkce hlavy státu v monarchii má zejména tyto klady:                                                                                                                  1.       Panovník je k výkonu hlavy státu od dětství připravován, seznamuje se s fungováním státního aparátu a je vychováván k odpovědnosti vůči státu i dynastii. Nejde jen o výchovu výukou, ale i těžko postřehnutelným a popsatelným způsobem předávání zkušeností z otce na syna, a to po několik generací.                                                 2.       Dědičný panovník nevděčí za svůj úřad žádné politické straně ani finanční skupině, která financovala jeho volební kampaň. Není proto nikomu zavázán a může svobodně hájit zájmy státu proti zájmovým skupinám.                                                            3.       Má přirozený zájem na tom, aby předal svému nástupci stát v takovém stavu, aby mohl i on vládnout. Je tedy proti jeho zájmům drancování státu, jeho zadlužování apod. 4.       Vytváří pojistku proti tomu, aby momentální rozložení politických sil v parlamentu bylo zneužito ve prospěch omezené zájmové skupiny např. ke změně politického systému, volebního zákona, národnostního zákonodárství apod. Pokud k takovému zneužití přesto dojde, je zde autorita, s jejíž pomocí lze situaci zvrátit.                       5.       Korunovace krále, resp. jeho pomazání je svátostina, která vytváří nezrušitelné pouto mezi králem a královstvím (zemí, obcí) a všemi, kdo k ní patří, bez ohledu na národnost, náboženství, sociální postavení nebo politickou příslušnost.                       6.       Existuje zvláštní pouto i mezi dynastií a zemí, které většinou přetrvává i po zbavení dynastie vlády (nikoli abdikaci, vzdání se trůnu), zpravidla silnější na straně dynastie.                                                                                                                             

pokracovani

Současná politická teorie ke škodě věci upustila od morálního hodnocení vládou sledovaného prospěchu a rozlišuje pouze 3 vládní formy: 1.       MONARCHII – vládu jednotlivce. 2.       OLIGARCHII – vládu skupiny. 3.       DEMOKRACII– vládu lidu (všech občanů) prostřednictvím volených zástupců.

Za legitimní je dnes v praxi považována pouze demokracie jako vláda lidu, prováděná prostřednictvím volených zástupců a to i v monarchiích, kde je moc monarchy omezena parlamentem. V praxi mohou existovat čisté formy vlády, zejména monarchie a demokracie jen v malých společenstvích vesnic nebo malých měst. Ve městech s desítkami tisíc obyvatel a tím méně ve státech s milióny až stamilióny obyvatel nemůže efektivně vládnout ani jednotlivec, ani všichni občané. Nutně tak dochází k tomu, že panovník nebo občané musí ustanovit zástupce, kteří na jejich místě a z jejich pověření vykonávají vládu. Vzniká tak skupina lidí, fakticky vykonávajících vládu, která může být buď aristokratického, nebo oligarchického typu.

Můžeme říci, že všechny vládní formy v praxi inklinují k vytvoření aristokratické či oligarchické vlády. Rozdíl mezi monarchií a demokracií se fakticky omezuje na to, kdo vládnoucí skupinu ustanovuje a kontroluje. Mimo uvedených pojmů je třeba uvést diktaturu. Dnes se jí míní vláda jednotlivce nebo skupiny (vojenská diktatura, diktatura proletariátu), potlačující ostatní skupiny ve společnosti. Současné pojetí diktatury by v antické řecké terminologii odpovídaly všechny nelegitimní způsoby vlády, tedy tyranie, oligarchie a ochlokracie V římském právu, ze kterého pojem pochází, šlo o legitimní instituci svěření moci zákonodárné, výkonné i soudní jediné osobě na omezenou dobu. V pojetí řecké filosofie by ji šlo přirovnat k časově omezené monarchii

rozdíl mezi MONARCHIÍ a REPUBLIKOU

Klasifikace společenských zřízení pochází z klasické řecké filosofie, kde byla vláda hodnocena ze 2 kritérií, a to podle kritéria její formy a morální hodnoty.                    1.       Vláda jednotlivce : MONARCHIE – vláda jednotlivce ve prospěch celé obce (státu, národa)    TYRANIE – vláda jednotlivce v prospěch tohoto jednotlivce.                         2.       Vláda skupiny :  ARISTOKRACIE – vláda urozených (nejlepších) ve prospěch celé obce (státu, národa)   OLIGARCHIE – vláda nejbohatších ve prospěch nejbohatších.  3.       Vláda mnohých (občanů) :  DEMOKRACIE (původně polyteia) – vláda občanů ve prospěch celé obce (státu, národa),  OCHLOKRACIE – vláda lůzy ve prospěch lůzy. MONARCHIE - ARISTOKRACIE - DEMOKRACIE byly jakožto vládní formy označovány za dobré a legitimní. 

TYRANIE - OLIGARCHIE - OCHLOKRACIE byly jakožto vládní formy označovány za špatné a nelegitimní. Kriteriem legitimnosti a dobré vlády nebyla forma zřízení, ale vládou sledovaný prospěch. Legitimní byly ty, které sledovaly prospěch celé obce (státu), nelegitimní ty, které sledovaly prospěch jednotlivce nebo skupiny.

Prince William je také nemravný

Na jednom večírku požil nadmíru piva a ještě se nechal vyfotografovat v objetí dvou krásných brazilských dívek. Jednu přitom pravou rukou zezadu drží celou dlaní za prso a levou hladí po svůdném zadečku! Budoucí král však bude jednou také hlavou anglikánské církve a měl by svou mravností jít příkladem všem věřícím.

Osmnáctiletá studentka Ana Ferreira si nenechala zážitek jen pro sebe a poskytla důkaznou fotografiii své prohlášení: "Byla jsem trochu opilá, ale cítila jsem, že mi někdo osahává prsa a zadek. Nevěřila jsem, že by to mohl být budoucí král, ale teď jsem viděla tu fotografii, takže není divu, že se tak usmíval! Má velké a mužné ruce a určitě dobře ví, co s nimi dělat."

Ana je studentkou mezinárodních vztahů a s Williamem se potkala v nočním klubu Element v Bournemouth hrabství Dorset.

"Padla hláška, že je William v sekci klubu, kde se hrají hity osmdesátých let, tak jsme se tam šly podívat. Tančil a vypadal poněkud prkenně, nemyslela jsme, že by mohl být dobrý při tanci samby. Ale kolem něj byla hromada dívek, které s ním chtěly pózovat," vyprávěla Ferreirová.

Zatímco královna zuří tiše, princ Charles údajně na oba mladíky bude křičet. "Charles není moc šťastný z toho, co se v poslední době děje. Nejprve opilý Harry napadl fotografa a teď William osahával cizí dívku. Je jasné, že oba chlapci podstoupí soukromý rozhovor a budou se muset kát," tvrdí zdroj blízký Buckinghamskému paláci.

Re: Prince William je také nemravný

Hlavně prosím Vás nikdo před Janem neříkejte, že děti ve skutečnosti čáp nenosí nebo se nervově zhroutí...