Zdá se, že tohle téma neusne a nevymizí.

Je to dobře. Dneska se sice na výši interrupcí dost podílejí cizinky a celkově se snížily, ale aspoň je příležitost promluvit si o zodpovědnosti obou. Dítě se totiž nevypočítá v programu, počnou ho dva lidé tak či onak. Měli by si při zjištění toho faktu uvědomovat, že v době stoupající neplodnosti párů se stal zázrak. Pořád sice není jisté, zda bude těhotenství úspěšné, zda bude v pořádku i porod, ale samo početí je prostě zázračná věc.

Pokud dítě není chtěné, přichází další hlediska. Z hlediska biologie je pro ženu zdravější donosit - s výjimkou některých její život ohrožujících stavů. Dítě poškozené s možností předčasně vyvolaného porodu - to bude věčná bolest matek, protože tyto děti chtěné byly. O těch mluvit nechci.

Pokud má jít žena k přerušení těhotenství, měla by mít podporu partnera s tím, že s ní bude řešit nastalé problémy i při změně jejího rozhodnutí. Ono se tu totiž z řad pánů jaksi neozývá, že není výjimečné, když žena jde na potrat kvůli přání druha, manžela, rodiny, protože další děcko není přípustné. Dokonce z přímého kontaktu s ženou "před" vím o tchyni, která takto jasně rozhodla o povoleném počtu jednoho "uřvance" a víc ve své vile nehodlala snést.

Je nutno si ujasnit, že žena nese na trh svou kůži a život. Je v podstatě v pasti, protože sebebezpečnější zákrok ji může poškodit - třeba neplodností, zatímco těhotenství jí může přinést různá omezení a probuzené nemoci, nehledě na ten krutý fakt, že u nás je ještě i dnes možné porod zaplatit životem.

Jestli je tehdy nebo až potom přítomna duše, jestli plod natahuje ručičky, aby ho nezabili, to bych nechala salonnímu debatění teoretiků. Žena v každém případě za těhotenství zaplatí, včetně výčitek, zda řešení (jakékoliv) bylo správné. Konečné rozhodnutí bych nechala na ní, samozřejmě po přísunu informací o možnostech, včetně adopcí, utajených porodů, babyboxů a podobně.